Jan Teplý

Herec Jan Teplý, st. se věnoval divadelnímu, filmovému i televiznímu herectví, kde naplno uplatnil svůj charakterní i komediální typ. Teplý sice nepatřil k hercům kteří sbírají zářivé titulní role, nikdy nebyl hvězdou jeviště, plátna ani obrazovky, přesto jeho herectví v rolích středních nebo menších, bylo charakteristické úsporným projevem, výraznou tváří i hlasem a utkvělo v paměti mnoha diváků. Štěstí měl Teplý hlavně na nesympatické typy postav, ale každé, kterou vytvořil, dal zlo i dobro, jakýsi vnitřní konflikt, který je nutný k tomu, aby divák uvěřil. V započaté rodinné tradici Jana Teplého st., dnes pokračuje jeho syn Jan, který vzešel z otcova manželství s herečkou Janou Jiskrovou. Se jménem Jana Teplého, st. je spjata také Herecká asociace, kterou spoluzakládal a v jejímž čele jako president stál 14 let. „Opravdový herec snese pro divadlo mnohé útrapy, téměř za žádnou cenu by se svých prken a svého diváka nevzdal,“ připomínal často Jan Teplý v rozhovorech. Nakonec se ale musel svého kumštu vzdát i on. Dlouhá a těžké nemoc Teplému nedovolila pokračovat ani ve funkci presidenta ani v herectví a on jí ve věku 75 let nakonec podlehl. Divadlo: Jan Teplý, st. se učil hodinářem, ale herectví ho lákalo víc, už od dětství, kdy jako kluk chodil do Stavovského divadla někdy i tříkrát týdně. Proto vystudoval soukromou hereckou školu a bral soukormé hodiny. Než získal své trvalé místo v rodné Praze, vystřídal několik divadel oblastních (České Budějovice, Jihlava, Liberec, Tábor, Most, …). První pražské angažmá Teplému nabídlo Divadlo Jiřího Wolkera, odkud po třech letech odešel k souboru Divadla S.K. Neumanna. Po 21 letech v Libni se Teplému na čtyři roky stala domovskou scénou jeviště Městských divadel pražských. R. 199o nastoupil Teplý do Divadla Na Vinohradech, kde zůstal až do r. 2oo4 a kde prožil finále své divadelní kariéry. Žánrově pestrý divadelní život nabídl Teplému ale jen jeden majstrštyk, inscenaci Poslední ze žhavých milenců, v němž přes 16 let společně zářil se S. Stašovou. „Kdybych za tu dobu, co jsem divadla, přinesl třeba jen dvaceti lidem silný zážitek, budu spokojen. Herec nemůže brát svou profesi jako pouhé řemeslo, protože přinést někomu radost, potěšit několik lidí, kvůli tomu stojí za to, být u divadla,“ shrnoval v závěru života Teplý svou bezmála půlstoletí trvající anabázi v českém divadelnictví. Film a televize: Hlavní role Jan Teplý, st. nehrál na jevišti a stejně tak mu je nenabídli ani filmoví či televizní režiséři. O to pestřejší Teplého odkaz nám tu na něj zůstal ve více než jedné stovce filmů, inscenací, televizních her a seriálů. Hrál uniformované důstojníky i obyčejné dělníky. V televizní detektivce Záhada zamčeného pokoje si díky režiséru Pavlu Hášovi zahrál vyšetřujícího komisaře Martina Becka, jenž se pro Teplého stal možná jeho největší televizní postavou. Za připomenutí rozhodně stojí také realizace tří povídek Jaroslava Haška Čtení na dobrou noc, které režisér Jaroslav Papoušek převedl do televizní podoby a v nich Teplý dostal zajímavou příležitost vytvořit v krátkém časovém rozpětí tři zcela odlišné typy postav. „Byl to takový trochu nečekaný podraz, který se ale posléze proměnil v příjemnou a inspirující práci,“ odtajňoval Teplý okolnosti vzniku zmiňovaného malého televizního seriálu. Kromě něj si jej diváci mohli všimnout také v šesté řadě koprodukčního evropského seriálu Chobotnice, v Dobrodružství kriminalistiky nebo v seriálu Na lavici obžalovaných justice. Poslední seriálovou roli si Teplý střihl v Pojišťovně štěstí, kde byl Aniččiným tchánem. Premiérového uvedení třetí řady tohoto oblíbeného seriálu se Jan Teplý ale již nedočkal. Divadlografie (výběr z rolí): Kohout – Ubohý vrah; Ionescu – Macbett; Vercors – Nepřirozená zvířata; Kischon – Byl to skřivan; Dohazovačka, Taková ženská na krku; Bulgakov – Mistr a Markétka; Oidipus král (Kreon); Vévodkyně z Amalfi (kardinál); Návštěva staré dámy (Butler); Simon - Poslení ze žhavých milenců (Barney Tringold); …