Václav Jamek

Hlavním krédem a zásadou spisovatele, překladatele a esejisty Václava Jamka je neponižovat to, co má rád, a neztratit schopnost pohlížet na svět očima lásky. Narodil se v Kladně 27. listopadu roku 1949 a vyrostl v rodině hutníka. V Kladně prožil nejen své dětství, ale také se začal budovat jeho poměr k okolnímu světu. Ještě během základní školní docházky jej osud zavál na dva roky ze sociálních důvodů do Domova mládeže v Horních Počernicích u Prahy. Takřka rok prožil jako student Střední všeobecné vzdělávací školy a odtud se jinoch zamilovaný do všeho, co připomínalo Francii dostal v roce 1966 na Carnotovo lyceum ve francouzském Dijonu. Zde si prohloubil své vědomosti z francouzského jazyka, který se mu takřka stal mateřštinou a po francouzské maturitě v roce 1969 se vrátil do vlasti. Jako řádný student na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze absolvoval dva semestry studia francouzštiny a souběžně srovnávací literární vědu u profesora Václava Černého. Počínaje rokem 1970 si vybral pro završení svého vysokoškolského studia psychologii jako diplomní obor a v roce 1975 po úspěšném absolutoriu se pustil do praktického života. Konečné završení životních studií bylo pro Václava Jamka spojeno s obhájením doktorandské práce a získáním titulu doktora filozofie v roce 1991. Jako redaktor nakladatelství Academia pracoval od roku 1976 s pětiměsíčním přerušením na rozhraní let 1984 a 1985, když absolvoval pětiměsíční stipendijní pobyt na École Normale Supérieure v Paříži. Již počínaje březnem 1985 se stal redaktorem románských literatur v nakladatelství Odeon. Další studijní pobyt absolvoval v roce 1992, když získal půlroční regionální stipendium ve francouzském La Rochelle. Od podzimu roku 1994 byl pracovníkem na ministerstvu zahraničí. V letech 1995 až 1998 zastával úspěšně místo kulturního rady ČR v Paříži. Změnu v životě Václavu Jamkovi přineslo rozhodnutí výslovně se po návratu z Francie věnovat literární práci. Své rozhodnutí změnil až o několik let později, kdy se po absolvování letního semestru na FF UK Praha, ve kterém externě přednášel francouzskou literaturu stal od akademického roku 2003 až 2004 odborným asistentem na plný úvazek. V roce 2008 se habilitoval jako docent francouzské literatury na FF UK Praha. Své juvenilní básně, úvahy psal nejen česky, ale také francouzsky. Později se pustil i do divadelních kritik. Své texty ve větší míře začal zveřejňoval od roku v letech 1988až 1989. Ty francouzské publikoval ve francouzských časopisech např. Gulliver; Liber aj. Česky psané texty se objevovaly v Lettre Internationale; Listech – Čtení na léto vydávaného v Římě; Literárních novinách; Lidových novinách; Respektu aj. V samizdatové edici Petlice byly uvedeny jeho sbírky Kniha básňů převeršovná, již vlastnodušně protrpěl a v řeč svázal Eberhardt Hauptbahnhof, básník český /1988/, Surový stav /1989/. V roce 1999 byl jmenován Důstojníkem Řádu umění a humanitních věd /Officier des Arts et des Lettres/. Pro český literárního života se Jamek zviditelnil až v druhé polovině 70. let, nejprve jako překladatel a autor komentářů k vydávaným titulům ze současné francouzské literatury. Ve Francii jako bilingvní autor se ve svém knižním debutu francouzsky psanou prózou Traité des courtes merveilles /Traktát o chatrných divech/, což byl text pohybující se mezi volnou eseji a beletrií. V Čechách se zaměřil na publikování překladů z francouzské literatury. Od roku 1990 Jamek uveřejňoval i své starší beletristické práce. V roce 2002 vydal dříve napsané studie , eseje, literární kritiky a poskytnuté rozhovory, které shrnul do rozsáhlého výboru Duch v plné práci /2003/. Mimořádně podnětnou byla Jamkova publikace O prašivém houfci /2001/, která je v podstatě polemikou s prací My tě zazdíme, Aido Radoslava Nenadála, čímž přerostla v esej o homosexualitě a s ní související nemoci AIDS, a to zejména v literatuře od renesance až k počátku 21. století. Z Jamkových překladů je nutno připomenout: P. Modiano - Ulice temných krámků /1983/; M. Tournier - Tetřev hlušec /1984/; E. Bove - Moji přátelé, Armand /1986/; H. Michaux - Prostor uvnitř /2000/ aj. Je rovněž autorem hry Hlavo žvejkavá /1990/. Erkul