Stanislav Suda

Jako půlroční dítě zcela oslepl a navždy se tak na jeho zdraví podepsala těžká infekční choroba. Jako devítiletý odešel ze svého rodiště ve Starém Plzenci u Plzně a vzdělával se intenzivně ve hře na housle a flétnu v ústavu slepců na Hradčanech. Mimo se ještě tajně věnoval klavíru. Jako čtrnáctiletý hrál na flétnu s velkým úspěchem v pražském konviktském sále. Ředitel varhanické školy František Zdeněk Skuherský rychle odhadl Sudův talent a soukromě mu umožnil studium skladby. V roce 1881 byl již Stanislav Suda již uznávaným flétnistou a postupně se dál snažil zvýšit své teoretické znalosti týkající se komponování. S ovdovělou matkou a sourozenci žil v Seči u Blovic. Po požáru Národního divadla odehrál mnoho koncertů ve prospěch znovuobnovení Zlaté kapličky. . V letech 1884 až 1885 podnikl několik koncertů na úspěšném turné v Německu. Od roku 1887 žil trvale v Plzni jako soukromý učitel hudby a ladič pian.Kolem roku 1884 začal i s vážnějším kompozičními pokusy, aby v roce 1885 dokončil orchestrální skladbu- Valčík G. a o tři roky později v duchu Smetanova hudebního cítění další orchestrální skladbu pod názvem -Fantazie. V roce 1888 pak ještě zkomponoval pro flétnu s doprovodem klavíru Píseň beze slov, a o rok později pro stejné nástroje Variace/1889/. Stejně jako Bedřich Smetana se zabýval myšlenkou napsat na vhodné libreto operu se slovanskou tématikou. Než-li k realizaci tohoto záměru přistoupil, navázal po roce 1890 úzký kontakt s plzeňským divadlem, které řídil Vendelín Budil. Budil rozhodl o volném vstupu pro Sudu na jakékoliv operní představení. Suda této nabídky plně využil a poslechem zpěvoher jak světově známých autorů, tak i českých tvůrců, se připravoval na napsání své vlastní opery. Pro plzeňské městské divadlo opakovaně pořádal flétnové koncertní vystoupení. Slavným dnem skladatele Stanislava Sudy se stal 13. březen roku 1897, kdy byla plzeňskou operou v premiéře inscenována jeho jednoaktová zpěvohra- U božích muk, kterou dopsal v roce 1895 na libreto Karla Želenského,českého herce,režiséra, básníka a dramatika v jedné osobě. Šlo první zpěvohru, která byla jako celek zpívána po celou dobu představení ve slovenštině. První Sudovu operu uvedlo již v roce 1898 i pražské národní divadlo Obdivuhodné je i dnes Sudovo celoživotní úsilí sloužit hudbě a tvořit hudbu, a to i přes nepřízeň osudu. K své první opeře přidal ještě operu Lešetínský kovář/1900, provedeno v Plzni 1903/, Bar Kochba/1905, provedeno téhož roku v Plzni/ , a Il divino Boemo/19190-12, provedeno v Plzni,1927/. V roce 1923 se i pro Stanislava Sudu otevřela možnost seznamovat se i s novými, moderními operními díly. To vedlo k vyšší a složitější bohatosti jeho hudebního díla. V roce 1928 se stal členem České akademie. Vysoce hodnoceny jsou zejména symfonická báseň - Život ve tmách/1919-23/ a symfonická báseň - Hudba světlem/1928/. Stanislav Suda, neprávem opomíjený český skladatel, zemřel 1. září 1931 v Plzni, ve věku 66 let.