Osip Mandelštam

Narodil se sice ve Varšavě 3. ledna v roce 1891, ale své dětství prožil v ulicích Petrohradu. Matka v něm podnítila jeho zájem o ruskou literaturu. Středoškolské vzdělání získal na tehdy prestižním Těniševově gymnáziu. Vysokoškolská studia romanistiky absolvoval postupně na Sorboně, v Heidelbergu a Petrohradě. Od roku 1908 se soustavně zabýval literární činností, zejména poezii a esejistickou tvorbou. Je řazen mezi ruské symbolisty, kteří navazovali na dílo F.I.Tuťčeva. Časopisecky debutoval v roce 1910 v literární revui Apollon. Od roku 1912, se jeho celoživotní přítelkyní stala A.Achmatovova, se přiklání k ruskému akméismu, který téhož roku popularizoval esejí Jitro akméismu. V roce 1913 vydává knižně svou první básnickou sbírku pod názvem Kámen. Ve stejném období se jeho výrazové prostředky začínají podobat přesným fotografickým snímkům naplněným: V následujících letech se jeho zájem upírá ke kinematografii, i když vzhledem k tehdejšímu stadiu počátečního rozvoje filmového umění, jde spíše o jeho ironizující úvahy. V letech 1916 až 1922 se do jeho díla promítají tklivé melodie, mající kořeny v jednoznačném postoji Osipa Mandelštama, odsuzujícím bídnost válečných běsnění 1. světové války. Sbírka Tristia I. a II. /1916-22/ nebo Zvěřinec /1916/, či Soumrak svobody /1918/, včetně jeho negativních reakcí na vývoj v porevolučním Rusku, ukazují na dozrávání básníkova talentu. Své postoje k těm, kdož opouštějí vlast vyjádřil v básnické sbírce Fedosija/1920/. Postupně jeho literární vývoj se odklání spíše k próze a zejména esejistickým postřehům. Významnou částí literárního odkazu Osipa Mandelštama je do jisté míry autobiografická próza surrealistického rázu Halas doby /1925/, nebo Jegipetská marka/1928/,dostupná i českému čtenáři /1992/. Další prozaické práce ukazují na neustálý autorův vývoj a hledání nových forem a pohledů, a to i přes složité osobní a společenském podmínky. Prózy jako Putování po Arménii /1933/, eseje o literatuře Rozprava o Dantovi/1933/ a některé povídky, které byly dostupné pouze jako samizdatové čtení, mají mimořádný význam i pro současný vývoj současné ruské společnosti. Po roce 1933 byl nejprve Mandelštamovi zakázán pobyt v Moskvě, a také Petrohradě. Je opakovaně perzekvován. Od roku 1934 byl vazebně vězněn a vypovězen do Čerdyně. Mandelštam se ještě před prvním uvězněním živil překlady, ale byl i nadále v prostředí stalinistického bezpráví pronásledován pro své názorové postoje. Po druhém uvěznění v roce 1938, kdy se zhoršil jeho psychický stav, a takřka zešílel, umírá 27. prosince téhož roku v gulagu u Vladivostoku, ve věku 47 let. Erkul