Alena Skokanová

Herečka Alena Skokanová se umělecky projevovala již ve období dospívání a možná i proto absolvovala obor herectví na bratislavské Vysoké škole múzických umění. Do svého prvního a vlastně i jediného angažmá nastoupila jako členka činohry Státního divadla Košice a této scéně zůstala profesně věrná po celý život až do svého odchodu do důchodu. Na košických prknech, která znamenají svět, se uplatňovala v rolích, kde mohla naplno projevit symbiózu svého lyrického zevnějšku s temperamentním projevem, jak o ní píše dobová kritika. Skokanová jako divadelní herečka dostala příležitost zahrát si jak v pohádkách, tak v klasických rolích činoherního dramatického i komediálního charakteru, jak to dokázala v Shafferově Černé komedii; ve Stroupežnického Našich furiantech; v postavě Aglaji z Dostojevského Idiota nebo jako Louisa Millerová v Schillerově dramatu Úklady a láska. Alena Skokanová se v mnoha případech objevila před filmovou či televizní kamerou a k jejím prvním účinkováním na plátně patří její part v absolventském filmu Karla Vachka Moravská Hellas. K dalším jejím známým filmovým postavám patří part polské turistky z dnes již kultovního psychologického dramatu M. Hollého z horolezeckého prostředí Měděná věž. Z televizní obrazovky ale Alena Skokanová k divákům také často promlouvala jako dabérka, neboť svůj hlas propůjčila celé řadě zahraničních hvězd, k těm jejím z nejznámějších tu bude jistě seriál Gilmorova děvčata. Alena Skokanová se ve svých 17 letech stala laureátkou soutěže Hviezdoslavův Kubín 1959. Herečka Alena Skokanová, manželka herce Dušan Skokan, zemřela pouhý týden po svých 77. narozeninách. Divadlografie (umělecká – výběr): ? – Friedrich Schiller: Úklady a láska (Louisa Millerová); 1965 – Dámy a husaři; 1966 – Písnička pro princeznu; 1967 – Peter Shaffer: Černá komedie; Noc s Casanovou; Zhavranělí bratři; 197o – Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot (Aglaja); 1971 – Kádiho prsten z Bagdádu; Sůl nad zlato; 1972 – Všechno naopak; 1973 – Bláznivá neděle; Petrův čarovný večer; 1976 – O krásné zlatníkově dceři Heleně; 1982 – Ladislav Stroupežnický: Naši furianti; 1983 – Sněhová královna; 1984 – Playback; 1986 – O lenivých strašidlech… Filmografie (umělecká – výběr): 1963 – Moravská Hellas; 1967 – Bezvýznamná žena; Zem; 1970 – Měděná věž (polská turistka); 1972 – Inspekce; 1978 – Když to kdokoliv z vás přežije; 1981 – Rychtářský tanec; 1983 – Doušek na obrátce; 1988 – Ve všem je matematika; 1994 – Spící krasavice a Železný princ… zdroj: Rubeš Daniel - Uzavřené osudy 2019