Nikifor Krynicki

Jeden z nejvýznamnějších naivních malířů Polska, známý pod jménem Nikifor Krynicki, se narodil v polském lázeňském městečku Krynica Zdrój. Jeho matkou byla chudobná, mentálně retardovaná a hluchoněmá Rusínka Evdokia Drowniak , živící se donáškou vody do krynických penzionů a lázeňských domů, otcem pak neznámý muž, pravděpodobně někdo z lázeňských hostů (spekuluje se o jednom z polských malířů, kteří v Krynici často pobývali). Po něm měl chlapeček, označující sám sebe jménem podivným jménem Netofyr, zdědit výtvarný talent, zatímco po matce zase vrozené duševní onemocnění a vadu řeči i sluchu. Malý Netofyr odmala vyrůstal v bídě a všeobecném posměchu a po matčině smrti (v době 1. světové války) i téměř naprosté izolaci, ze které si od útlého dětsví pomáhal svojí vášní pro kreslení. Prvním, kdo si jeho obrázků povšimnul, byl roku 1930 ukrajinský malíř Roman Turyna, který se, prozatím však bezúspěšně, pokusil získat pro autora půvabných obrázků větší ohlas a uznání. To se podařilo až Jerzymu Wolffovi, římskokatolickému knězi a znalci umění, který Netofyrovy kresby r. 1938 publikoval v časopisu "Arcade". Sám sice koupil velkou sbírku jeho děl, ale svérázný umělec přesto nadále zůstával v chudobě a nedocenění. Svou první samostatnou výstavu zažil až roku 1949, kdy byl pod jménem Jan Nikifor představen ve varšavském uměleckém salónu SARP. V letech 1948-1959 Nikifor žil pod patronací krakovských umělců, manželů Banachových, kteří mu pomáhali s pořádáním vnitrozemských i zahraničních (Brusel, Paříž, Amsterodam, Hannover, Frankfurt nad Mohanem, Lutych a dokonce i Haifa) výstav. Od roku 1960 pak jejich úlohu převzal malíř Marian Włosiński, který se Nikiforovi na svůj vlastní úkor snažil vytvořit ty nejlepší podmínky pro práci a život. I tak se malíř, prodávající své obrázky doslova "za hubičku", do smrti nedokázal vymanit z chudoby. Poněkud dětinsky založený umělec byl velkým krynickým patriotem, který své rodiště jen nerad opouštěl. Tvrdohlavě se do něj vracel i navzdory dvojitému pokusu o přestěhování do okolí Szczeczina (v rámci vládní akce "WISLA" - snahy o nucené přesídlení lidí rusínského (łemkovského) původu), kdy oněch téměř 700 km, dělící jeho rodnou pahorkatinu od baltského pobřeží zdolal převážně pěšky a sám. Ale teprve roku 1962, kdy se měl osobně zúčastnit slavnostní vernisáže svojí výstavy v Bulharsku, se přišlo na to, že Nikifor nevlastní žádné doklady. Na žádost předsedy Městské národní rady mu proto byl soudním rozhodnutím vydán rodný list s datem narození 21.5. 1895, znějící na jméno Nikifor Krynicki. Pro umělce samotného se tím mnoho nezměnilo, nový občanský průkaz sice převzal, ale i nadále se všude podepisoval pouze jako Netofyr, Nikifor, anebo Matejko. O změnu se postaral teprve Okresní soud v Muszyně, který na žádost organizace "Svaz Łemků" 27. března r. 2003 oficiálně umělcovo jméno změnil na Epifaniusz (Epifan) Drowniak. Základem Nikiforovy rozsáhlé tvorby (údajně až 40 000 obrázků, z nichž nejstarší dochované pocházejí údajně z roku 1920), jsou především akvarely krynických budov a kostelů, vyvedených v jemných pastelových barvách a často zdobených bohatou bordurou. Dalším jeho oblíbeným námětem byly náboženské výjevy, krajinky a také autoportréty. Největší sbírka jeho obrazů a kreseb, malovaných převážně na různých útržcích papíru, starých obálkách, obalech od čokolád a jiného zboží či kouscích kartónu se nachází v Regionálním muzeu města Nowy Sacz, v historické vile Romanówka si je však mohou prohlédnout i současní hosté lázní Krynica-Zdrój. Poslední období svého života Kryninicki strávil v plicním sanatoriu v nedaleké vsi Folusz, kde také 10. 10. r. 1968 zemřel na TBC. Mezi vzorné pacienty však rozhodně nepatřil, těžko snášel léčebný řád a především z injekcí měl přímo panickou hrůzu. I zde usilovně maloval, ale ke zděšení svého okolí umíněně ředil barvy tak, jak to měl odjakživa ve zvyku - tedy svými vlastními slinami. Proto také valná většina obrázků skončila po jeho smrti v plamenech nemocniční kotelny. Na krynickém hřbitově je dodnes možné navštívit malířův hrob, nesoucí na svém náhrobku dva nápisy: "Nikifor Krynicki" v latince a "Nikifor Epifan Drowniak" v azbuce.