Adolf Kreuzmann

K divadlu se dostal Adolf Kreuzmann, narozený 11. října roku 1855 v Praze, přes truhlářské řemeslo. Zcela náhodou se ještě jako zelenáč z jakési předtuchy nebo z dlouhé chvíle zastavil v Aréně Na hradbách a bylo hotovo. Zamiloval se do divadla. Už jako jednadvacetiletý patřil mezi pražskými ochotníky k osobě známé a herecky nadané. V té době se s jeho umění seznámil profesor Otakar Hejnic, který se o mladíkově hereckých schopnostech zmínil Edmundu Chvalovskému, který byl v té době režisérem Prozatímního divadla v Praze. Po seznamovací schůzce se Chvalovský obrátil na Josefa Horníka, syna Josefa Kajetána Tyla, který byl členem Braunovy herecké společnosti, která byla v té době na štaci v Českých Budějovicích. Nebylo to na první pohled žádné terno, protože šlo o jednu z těch méně ekonomicky silných společností, ale na druhé straně byl Václav Braun řazen mezi ty principály, kteří jsou zárukou poctivosti a správného vedení začínajícího profesionálního herce. Jako profesionál se Kreuzmann propracovával od piky a postupně rozvinul svůj zárodečný herecký talent velkou pílí a skromností. Jeho počáteční příjem byl takřka směšný, ale Kreuzmann měl přece jen nějakou výhodu, byl mladý a svobodný. Ženatým kočovným hercům se vždy dařilo hůře, protože manželka byla krkem navíc, pokud nebyla sama herečkou. To byl důvod, proč řada herců žila se svými životními družkami jen tzv. na psí knížku. U Brauna, jak sám později Adolf Kreuzmann uvedl, se hlavně naučil správně herecky mluvit. Po několika létech kočování přešel ke Švandově společnosti, kde se ze sboristy vypracoval na činoherního herce, čemuž pomohl i hlas režiséra Josefa Šmahy. Byla to dokonale zvládnutá role Stobora v Tylově Čestmírovi, která pomohla Kreuzmannovi k cestě mezi ty nejlepší herce. Od herectví, které bylo plné patosu a přehánění se u Švandy musel přeorientovat k realističtějšímu hereckému projevu. Zde se seznamuje s Eduardem Vojanem, který už v té době ovládal modernější přístup k herectví, takže Kreuzmann se i zde měl čemu přiučit. Kolem roku 1886 byl ještě Kreuzmann také hercem operních epizodických rolí, ale v činohře se zdálo, že se mu otevřely nové možnosti, když narychlo zaskakoval za Jindřicha Vilhelma v Dumasově dramatu Princezna Georges. Vypadalo to , že by mohl být úspěšným hercem milovnických rolí, ale všechno bylo jinak, protože Švanda potřeboval hrůzostrašné a démonické tyrany. Po třináctileté štaci u Švandy se díky roli Jaga dostal v Plzni do velkého kamenného divadla, když si jej vybral Vendelín Budil. Plzni byl Kreuzmann důsledně věrný s výjimkou jednoho roku, kdy si ještě vyzkoušel štrapace u kočovného divadla ředitele Trnky. V roce 1932 Adolf Kreuzmann uzavřel svou poctivou hereckou kariéru, ale definitivně se loučil s milovaným divadlem rolí vrchního v Jiráskově Lucerně u příležitosti své osmdesátky, ale pak se podle svých možností i potřeb divadla, vracel. Ze všech divadelních rolí měl nejraději postavu Franze Moora ze Schillerových Loupežníků. Hereckou krev po Adolfu Kreuzmannovi zdědil jeho herecky neméně slavný syn František Kreuzmann a dcera, herečka Anna Kreuzmannová. Herec Adolf Kreuzmann zemřel v Praze 12. února roku 1939 ve věku nedožitých 84 let. Erkul