Jan Hlavsa

Herec a pěvec Jan Hlavsa, který se od roku 1972 věnoval také pedagogické činnosti na pražské Státní konzervatoři, zemřel jako dlouholetý sólista opery pražského Národního divadla ve věku 85 let. Divadlo: Jan Hlavsa v letech 1942-9 studoval zpěv na pražské Státní konzervatoři a souběžně v letech 1946-9 se věnoval také studiu hudební vědy na Univerzitě Karlově. Svou profesionální pěveckou uměleckou dráhu zahájil Hlavsa v r. 1949 v Ústí nad Labem, odkud o rok později přešel do ostravského Státního divadla. Po osmi zdejších letech následovalo Státní divadlo Brno a od r. 196o se stal sólistou opery pražského Národního divadla, na jehož prknech poprvé vystoupil jako host již v roce 1952 v roli Prince ve Dvořákově Rusalce. Za tři desítky let věrnosti vytvořil Hlavsa na této scéně okolo stovky rolí v operních dílech českého i světového repertoáru a stal se spolehlivým představitelem lyrického oboru. K nejvýstižnějším rolím Hlavsovy kariéry určitě patří stěžejní role jeho pěveckého oboru. V operách Bedřicha Smetany byl Lukášem z Hubičky, Jeníkem v Prodané nevěstě i Vítem v Tajemství. K dalším rolím lze přiřadit také Jiřího z Dvořákova Jakobína, Lenského z Čajkovského Evžena Oněgina nebo titulní role Hoffmanna v Offenbachových Hoffmannových povídkách nebo Fausta ze Gounodovy opery Faust a Markétka. Hlavsa ve svém pěveckém umění postupně interpretoval také charakterní role a diváci i odborníci dodnes vzpomínají na Hlavsu jako na výborného představitele Tichona Ivanyče Kabanova z Janáčkovy Káti Kabanové, Yannakose v Řeckých pašijích Bohuslava Martinů nebo Principála ve Smetanově Prodané nevěstě. Jan Hlavsa byl velmi často zván k pohostinským vystoupením také v zahraničí a díky tomu jej viděli také diváci v Bulharsku, Jugoslávii, Polsku, Rumunsku, Rakousku i jinde. Film a televize: Se jménem Jana Hlavsy se kromě diváků operních scén mohli setkat také diváci v kině či u televizních obrazovek. Hlavsa jako výrazný operní pěvec byl totiž zván před kameru hlavně při realizacích oper. Nejprve pouze zpíval pěvecké party místo herců, tak jak tomu bylo třeba v případě televizní adaptace opery Otakara Ostrčila Poupě, kterou režíroval Václav Krška; ale později již Hlavsa vystupoval sám za sebe. Za jeho oficiální debut lze označit roli námořníka v televizní adaptaci lyrické zpěvohry Juliette od Bohuslava Martinů, kterou režíroval tandem Ivana a Václava Kašlíkových a která byla natočena rovnou v české a německé verzi. Naposledy se objevil jako cestující v krátkém Ševčíkově snímku Ranní káva. Divadlografie (výběr): Bedřich Smetana - Tajemství (Vít); Antonín Dvořák - Rusalka (princ); Bedřich Smetana - Prodaná nevěsta (Jeník); Giuseppe Verdi - La traviata (Alfred Germont); Leoš Janáček – Příhody lišky Bystroušky (Rechtor); Antonín Dvořák - Jakobín (Jiří); Charles Gounod – Faust a Markétka (Faust); Bedřich Smetana – Hubička (Lukáš); Leoš Janáček – Příhody lišky Bystroušky (Komár); Petr Iljič Čajkovskij - Evžen Oněgin (Lenský); Bedřich Smetana - Prodaná nevěsta (Principál); Jacques Offenbach – Hoffmannovy povídky (Hoffmann); Leoš Janáček – Káťa Kabanová (Tichon Ivanyč Kabanov); Bohuslav Martinů – Řecké pašije (Yannakos); ...