Milan Nápravník

Budoucí básník, prozaik a scénárista Milan Nápravník se narodil 28.5.1931 v Německém, dnes Havlíčkově Brodě. Po ukončení docházky do základní školy ve svém rodišti, pokračoval ve studiu na reálném gymnáziu v Praze-Michli, kde maturoval v roce 1950. V letech 1952 až 1957 vystudoval na pražské FAMU filmovou dramaturgii. Po třech letech externí spolupráce s Československou televizí byl přijat od dubna 1960 jako její redaktor a dramaturg v redakci vysílání pro děti a mládež. Po roce 1960 až do roku 1968 se podílel na většině dětských pořadů, které dodnes tvoří zlatý fond České televize. V rámci své profese se zdržoval delší dobu v Moskvě, Berlíně a Paříži. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 emigroval a hledal své další uplatnění. V roce 1970 se natrvalo usadil v Kolíně nad Rýnem , kde pracoval jako rozhlasový redaktor. Vždy jej přitahovaly vedle literárních tvůrčích prostředků také možnosti sebevyjádření prostřednictvím malby, sochařství a umělecké fotografie. Od poloviny 80. let minulého století byl malířem, sochařem a uměleckým fotografem ve svobodném povolání a ve stejné dekádě žil opakovaně řadu měsíců v Indonésii, kde se zabýval kulturní a sociální antropologií na ostrovech Kalimantanu, Javě, Sulavesi, Bali a v Irian Jaja. Po roce 1989 se vrátil do vlasti. V první polovině šedesátých letech byl členem Surrealistické skupiny. Knižně debutoval v roce 1966 sbírkou svých veršů z let 1958 až 1960 pod názvem Básně, návěští a pohyby /1966/. Své první texty zveřejnil v roce 1962 v periodickém ineditním sborníku Objekt, na jehož vydávání spolupracoval s pražskou Surrealistickou skupinou již od druhé poloviny 50. let. Následně přispíval verši, prózou a teoretickými statěmi do časopisů Tvář;Sešity pro mladou literaturu, Zlatého máje, MY 65 a dal. Po odchodu do exilu psal pro časopisy Paternoster /Vídeň/, Svědectví /Paříž/ aj. Po r. 1989 publikuje zejména eseje, teoretické a literárněhistorické články v Tvaru, Literárních novinách nebo na internetu v Britských listech. Významnější místo v Nápravníkově tvorbě zaujímají i texty teoretického charakteru, jako např.: Nástin teorie emocionálního modelu vědomí/1964/ a Resumé a zběsilosti /1965/. V první polovině 60. let uspořádal dvě představení soudobé surrealistické tvorby v Klubu výtvarných umělců Mánes. Spolu s Vratislavem Effenbergrem sestavil magnetofonová pásma surrealistické poezie Obraz, „ješ“ nepředstavuje kamna /1962/. V roce 1969 vydalo nakladatelství Československý spisovatel jeho knihu Moták, která byla krátce po jejím vydání cenzurou zabavena. Svá výtvarná díla vystavoval na vlastních či skupinových výstavách v Německu, Francii, Itálii, Anglii, Portugalsku, Kanadě, Chile aj. V roce 1978 se představil společně s dalšími autory v Bochumi s rozsáhlou mezinárodní výstavu surrealistického a parasurrealistického umění Imaginace. Jako spoluautor literárních scénářů se v Československé televizi podílel v šedesátých letech minulého století na tvorbě Večerníčků a dětských animovaných televizních seriálů, jako např.: O loupežníku Rumcajsovi/1967/; Broučci /1967-1968, spolu s s Annou Juráskovou/; Pohádky z mechu a kapradí /pouze 13 černobílých dílů,1968, spolu s Annou Juráskovou/; O vodníku Česílkovi /1968,13 dílů s Annou Juráskovou/ aj. Erkul