Ondřej Suchý

Ondřej Suchý Učil se uměleckým truhlářem a začínal jako aranžér a reklamní výtvarník. V šedesátých letech pracoval v Čs. televizi Praha, ve Vysílání pro děti a mládež, zprvu jako asistent scény, též jako asistent režie, na pevný úvazek pak jako asistent produkce (do roku 1967). V letech 1968-70 byl redaktorem časopisu Sedmička (později Sedmička pionýrů), od roku 1971 volným novinářem. V letech 1978 - 91 redigoval sobotní humoristickou přílohu deníku Svobodné Slovo, KVÍTKO. Od druhé poloviny šedesátých let začal psát o světě grotesky a zábavního průmyslu třicátých let. S časopisem Kino spolupracoval už od roku 1962 (až do jeho zániku). Byl též autorem mnoha televizních pořadů - například Kavárnička dříve narozených, Dům plný písniček, Malý televizní kabaret, Holky,kluci,komici aj. V současné době pracuje v Českém rozhlase 2-Praha jako externí redaktor Redakce slovesného vysílání. S Čs. rozhlasem začal spolupracovat již v Plzni, a to od roku 1962. Od devadesátých let připravuje a uvádí dva své stálé pořady: zábavný týdeník PADESÁTNÍK a pořad Nostalgické muzeum zábavy, v němž zpovídá své hosty - zpěváky, herce, hudebníky, režiséry a spisovatele. Za některé z nich obdržel dvě ceny - v roce 1993 Prix Bohemia Radio a v roce 1999 Národní cenu Prix Bohemia Radio. Vydal na tři desítky knížek (např. Exkurze do království grotesky, Vlasta Burian na cestě do 21. století, Oldřich Nový přichází, Werichův Golem a Golemův Werich, Velká kniha o Chaplinovi, Z klobouku doktora Šlitra, František, co Nepil pivo, Ljuba Hermanová, Účtenka z Kavárničky dříve narozených, Inka Zemánková, Pár halířů z Padesátníku aj. - pro děti: Kupte strunu za korunu, Chytila Dáda žížalu Jůlii, Dáda má kosa Oskara aj.) Je autorem přes 600 textů písní (od roku 1970 zastupovaným OSA, nyní členem OSA a 2.místopředsedou Hudební nadace OSA). V roce 1998 obdržel Zlatou desku Supraphonu za výběr a sestavu MC/CD filmových písniček Rozvíjej se poupátko. Miluje klauny a komiky - filmové, kabaretní, cirkusové - a v současné době se intenzivně zabývá mapováním historie zábavního umění u nás v letech čtyřicátých, padesátých a šedesátých. Nejvíce si považuje toho, že se mohl seznámit a spřátelit s arménským klaunem a mimem Leonidem Jengibarovem, švýcarským klaunem a mimem Dimitrim a s velikány české filmové a divadelní komedie Janem Werichem a Oldřichem Novým. Spolupracoval na memoárech Ljuby Hermanové, Felixe Holzmanna, Svatopluka Beneše (pro čas.Kino) a Hany Vítové (pro přílohu Svob.Slova). Ondřej Suchý