Ludvík Daněk

Denně chodil pěšky z rodných Hořic a absolvoval tak denní dávku osmi kilometrů již od svých školních let. Od dětství byl připraven vyzkoušet každý jen trochu dostupný druh sportu. Hrál kopanou, běhal, zaujaly jej lyže a vyzkoušel si i silové disciplíny. Mimořádné schopnosti prokázal při hodech granátem , vrhu koulí, oštěpem a konečně i diskem. První disk uviděl díky svému bratrovi Jiřímu, který si jej přinesl domů, aby se blízkému okolí mladších kluků pochlubil. Ludvík si tu placatou a kulatou věc také ohmatal a vyzkoušel a hodil takřka dvacet metrů. Nejprve se snažil trénovat hody diskem sám, ale pověst o mladíkovi z Hořovic, který házel lehce kolem třiceti metrů a měl před vojnou, se dostala až k trenéru Janu Vrábelovi do Brna. V té době byl již Ludvík Daněk vyučen soustružníkem. Vojenskou službu si odbýval jako psovod u pohraničníků na československo-rakouské hranici. Také ze se snažil usilovným tréninkem zlepšit osobní kondici a také své maximum. Přehoupl se přes čtyřicetimetrovou hranici a s výkonem 45,27 metrů patřil k nadějným mladým diskařům. Rudá hvězda Praha se o diskaře s budoucností vážně zajímala, ale Ludvík. který měl vedle pořádného kopce štěstí i pořádný ranec smůly, např. když měl necelých šestnáct dnů, tak mu zemřel otec a dva roky nato začala II.světová válka, se při jízdě motorkou s kamarádem z jedněch atletických závodu, těžce zranil a vážně si poškodil páteř. Něco špatné pro něco dobré. Tak se Ludvík dostal dříve do civilu a sotva stál pevněji na nohou, začal posilovat a denně si speciálními cviky obnovoval vitalitu zádového svalstva. Kolem roku 1960 se dostal přes padesáti metrovou hranici. Dobře se umístil na několika po sobě jdoucích atletických mistrovstvích ČSSR. Po roce 1961 překonal výkonem 57,22 metrů do té doby platný československý rekord, aby necelý rok před olympijskými hrami v Tokyu poprvé překonal jako první československý diskař šedesáti metrovou hranici výkonem 60,04/1963/. Ve stejné době se přes všechny překážky prodral mezi světovou diskařskou špičku představovanou americkými, ruskými a polskými diskaři. Na XVIII. tokyjských olympijských v roce 1964, nechal za sebou řadu známých diskařských jmen a stál na stupních vítězů na druhém místě za výkon 60,52 metrů. Úžasný výsledek, kterým začala narůstat Ludvíkova popularita československých sportovních fanoušku a později i celé veřejnosti. Smolné dny si vybral Ludvík Daněk na mistrovstvích Evropy, kde mu štěstí nepřálo a jeho výsledky jej řadily od čtvrtých až po devátá místa. Na dalších olympijských hrách, pořádaných v Mexiku v roce 1968 skončil výkonem 62,92 metrů na třetím místě a opět stál „na bedně“. S přihlédnutím na nadmořskou výšku a další zdravotní faktory, dosáhl Ludvík Daněk mimořádného výkonu. Opět jej porazil jeho dlouhodobý soupeř, americký diskař Al Oerter, který dohodil o takřka dva metry více, než-li Ludva. V roce 1971 se konečně na Daňka usmálo štěstí na X. Mistrovství lehkých atletů pořádaných v Helsinkách, které Ludvík Daněk vyhrál výkonem 63,90 metrů a odvezl si do vlasti zlatou medaili. Přišel rok 1972 a nejlepší Evropan Daněk se na XIX. Olympijských hrách konaných v Mnichově konečně dočkal zlaté olympijské medaile za výkon 64,40 metrů. Konečně i v Mnichově mohlo vše dopadnou jinak. Vedle zběsilého útoku palestinských teroristů na izraelskou sportovní výpravu, pořadatelé změnili na poslední chvíli stranu, ze které se mělo házet. Daněk se štěstím i tuto překážku zvládl a dodnes odborníky udivuje, jak vyřešil pro diskaře mimořádně složitý rébus, když se změnil směr větru , kdy místo zepředu a zprava foukalo zezadu a zleva. Ludvík Daněk vedle dvou světových rekordů a dlouhodobě kvalitním výkonů se zapsal do dějin československého sportu. Ti kdož jej znali, vzpomínají na muže mohutné postavy, bodrého a připraveného se bavit. Po smrti své manželky v roce 1986 se usilovně staral o svého desetiletého syna Martina i za pomoci jeho sportovních přátel. Ve sportovním důchodu se věnoval své chalupě, postavené ve vyšších polohách nad Rožnovem pod Radhoštěm a sledoval výkony svých následovníků - Dušana Valenta, Imricha Bugára. Zde jej také dostihla smrt 16. listopadu roku 1998 ve věku nedožitých 62 let. Skromný a oblíbený Ludvík Daněk nalezl svůj klid na malém hřbitově, umístěném ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Erkul