Kateřina Veliká

Životní osud německé princezny Sofie Augusty Frederiky von Anhalt-Zerbst se začal odvíjet jejím narozením 21. dubna roku 1729. Narodila se v tehdy německém Štětíně matce Alžbětě Holštýnské a otci , kterým byl kníže Christian Augustus z rodu Anhalt-Zerbst. Kdo mohl tušit, že se z malého děvčátka stane jednou z nejmocnějších osobností 18. století. Ještě zcela nedospělá a s dívčími představami se stala manželkou velkovévody holštýnského a dědice carského trůnu, když se v roce 1745 provdala za careviče Petra Fjodoroviče, pozdějšího cara Petra III. Po svatbě se změnilo její jméno Sofie na Kateřinu, která v ruštině má podobu jména Jekatěrina. Bez velkého odporu přestoupila k pravoslavné církvi. V roce Postupně zjišťovala, že její manžel je osobou plnou chorob a nešťastných povahových rysů. Zdál se jí nejen nepřitažlivý, ale i chladný a prázdný. Po mnohaletém vzájemném odcizování, které se urychlilo po roce 1762, kdy se z careviče Petra stal car Petr III., manželský pár již nežil v žádné harmonii a oba měli za sebou zástupy sympatizantů a poradců. Car Petr III. vrátil po sedmiletých bojích /1756-1763/ s Pruskem nepřátelskému Prusku zabavená obsazená území a podepsal mezi Ruskem a Pruskem mír /1762/. Pokoření své vlastní armády, kterého dosáhl zaváděním nových uniforem, podobajících se střihem uniformám pruských vojsk, vedlo k oslabení carova vlivu na armádu a dokonce až k zjevnému odporu. Carevna Kateřina si začala milostný románek s Grigorijem Orlovem a poměrně rychle se toto spojenectví z nevěry, stalo spojenectví směřovaným k uchopení moci. Z Grigorije Orlova se stal vůdce spiknutí, které směřovalo k sesazení Petra III. z trůnu a dosazení carevny Kateřiny na jeho místi.Po nekrvavém převratu byl car Petr III. uvězněn a již dne 17. července roku 1762 vydechl naposledy. Nelze vyloučit, že zemřel rukou najatého vraha. Kateřina se stala carevnou Kateřinou II. V neděli 22. září 1762 byla Kateřina korunována ve starobylé katedrále v moskevském Kremlu. Po návratu do Petrohradu se okamžitě pustila do studia dokumentů a odborných spisů, aby našla cestu jak dosáhnout zlepšení hospodářství a zejména infrastruktury. Nejprve nechala vypracovat odbornou studii o ruské půdě a angažovala ze zahraničí odborníky na zemědělskou reformu. Následovalo rozhodnutím, kterým nařídila výstavbu moderních loděnic a rozhodla o zahájení prací na zbudování ruského válečného loďstva. Po Rusku proudilo mnoho najatých geologů ze zahraničí a vyhledávali ložiska cenných surovin a drahokamů. Vše, co již v Rusku do té doby nějak fungovalo, bylo modernizováno. Značných rozměru dosáhly obchodní kontrakty se sousedy Ruska, ale i vyspělými zeměmi, jakými byla především Anglie a Francie. Již v roce 1765 byl viditelný prudký rozmach průmyslu a obchodu, což mělo pozitivní dopady na většinu ruského obyvatelstva. Kateřina II. zahájila systematické budování škol v každém provinčním městě a pro vzdělávání dívek rozhodla o založení Smolenského institutu. Kateřina II. se rozhodla odvrátit stálou hrozbu černých neštovic, které ohrožovaly celou ruskou populaci a vedly ke smrti nebo celoživotnímu znetvoření. Na její pozvání ze Skotka do Petrohradu přijel doktor Thomas Dimsdale a na základě jeho rady zřídila carevna očkovací ústavy a v roce 1763 nechala zřídit první ruskou lékařskou kolej pro studium budoucích lékařů, chirurgů a lékárníků. Zajímala se dlouhodobě o umění a nechal stavět pro uložení vzniklých sbírek důstojné paláce. Zakoupila Voltairovu a Diderotovu knihovnu a iniciovala pravidelné doplňování carské knihovny o další v Evropě vycházející knižní tituly. Kateřina II. nesouhlasila ani s nevolnictvím, které bylo prioritním zdrojem příjmů aristokracie. Zásadní změnu se neodvážila prosadit a vydala jen dílčí reformy k zlepšení postavení nevolníků. V roce 1785 vydala chartu, kterou osvobozovala šlechtu od daní a služeb státu. Posílila dědická práva šlechticů. Po roce 1770 se do popředí mužů, které si oblíbila vypracoval kníže Grigorij Potěmkin s jehož pomocí anektovala Krym, který podléhal Osmanské říši. Kateřina II jako carevna řídila Rusko takřka třicet pět let a zemřela v Petrohradě 17. listopadu roku 1796, ve věku 67 let, za upřímného oplakávání lidu celého tehdejšího Ruska. Již během jejího života se mnozí představitele šlechty, ale i politiky, pokoušeli neúspěšně prosadit, aby byla prohlášená Kateřinou Velikou. Stalo se tak až po její smrti. Erkul