Kateřina Medicejská

Caterina Maria Romola di Lorenzo de Medici, pocházející z nejbohatší nekrálovské rodiny tehdejší Evropa, spatřilo světla světa ve Florencii 13. dubna roku 1519. Toho roku, necelé tři týdny po jejím narození, zemřel ve francouzském Cloux u Ambroise Leonardo da Vinci, všestranná renesanční osobnost. Kateřina byla dcerou vévody Lorenza II. Medicejského a francouzské princezny Madelaine de la Tour d´Auvergne. Byla příbuznou dvou papežů a ještě v útlém dětském věku přišla o oba rodiče a Papež Lev X., jeden z nich, se rozhodl tak, že malou Kateřinu poslal do Říma, aby byla vychovávaná a žila v jedné z důvěryhodných rodin. Ve věku šesti let se vrátila do rodné Florencie, kde se na její výchově podíleli bohatí Medicejové. Rodina Medicejských se vyznačovala touhou po moci a typickými projevy jejich vládnutí ve Florencii byly intriky, časté násilí proti politickým protivníkům. Po oslabení jejich moci a vyhnání z Florencie byla Kateřina přijata pod ochranu jeptišek kláštera v Murate. Zde se naučila potřebnému společenskému chování, dvorní etiketě a hlavně plnému ovládání řečtiny a latiny. Rok 1533 byl pro čtrnáctiletou Kateřinu rokem, ve kterém opustila Itálii a provdala se do Francie za vévodu orleánského Jindřicha, budoucího francouzského krále Jindřicha II., který byl stejného věku s Kateřinou. Jindřich byl po návratu z madridského vězení, kde byl držen jako rukojmí, nezvládnutelný až nebezpečný svému okolí. Choval se neotesaně a nerespektoval autority. Jeho výchovy se z popudu královského otce ujala dvorní dáma Diana de Poitiers, o dvacet let starší a Jindřich byl i během trvání manželství s Kateřinou pod vlivem této dámy. Kateřina byla nucena poslušně strpět, takřka ve všem diktát současně Jindřichovy milenky, dokud jejich manželský vztah nebyl ukončen Jindřichovou smrtí. Během tohoto manželství byla Kateřina takřka deset let bezdětná a bylo jen otázkou času, aby byl její manželský svazek s Jindřichem druhým rozveden. Kateřina nakonec splnila svůj závazek vůči manželovi a králi a Jindřichovi dala deset dětí. Z celkového počtu se sedm dětí dožilo dospělosti. Tři synové se postupně stali francouzskými králi-František II., Karel IX. a Jindřich III. Díky těmto synům se postupně propracovala k politické moci. Po smrti Jindřicha II. v roce 1559, kdy nečekaně podlehl zranění z rytířského klání, se Kateřina stala královnou-matkou po uvedení syna Františka na královský trůn jako Františka II. Po roce mladý, ale neduživý král umírá. Karel IX., který nastoupil na trůn jako desetiletý po smrti svého bratra Františka, je pod vlivem matky-regentky, která se v té době stala skutečnou vládkyní Francie. V této době se z dlouhodobých sporů a nevraživosti mezi katolíky a protestanty postupně z obou táborů rozšiřovaly snahy po konečném řešení. V roce 1561 byl na shromáždění obou táborů v Poissy dosažen smír, ale přesto vypukla občanská válka. V roce 1563, kdy Karel IX. dospěl převzal výkon královského úřadu a matce formálně přenechal faktický výkon některých pravomocí. Kateřina byla poplatná svému Medicejskému původu, když byla stále aktivní a vysoce ambiciózní. V té době dochází k masakru - Bartolomějské noci - protestantů katolíky v ulicích Paříže a jistému podílu na tomto dění ze strany Kateřiny, která se obávala vlivu protestantského, přesněji hugenotského admirála Francie Gasparda de Châtillon, hraběte de Coligny na krále Karla IX. Paříž byla silně katolická a když na oslavu svatby Kateřiny dcery Markéty s Jindřichem Navarrským, vůdcem francouzských hugenotů, přijely či přišly stovky hugenotů, byla tato chvíle po nezdařeném pokusu o atentát na Colignyho Kateřinou využita k tomu, že přemluvila Karla IX. aby předešel údajnému a již připravenému protestantskému spiknutí tím, že vydá příkaz k popravení všech hugenotských vůdců i Colignyho. Výsledkem bylo krveprolití známé jako Bartolomějská noc. V roce 1574 král Karel IX. ve věku pouhých 24 let zemřel a na trůn nastoupil třetí Kateřinin syn Jindřich, vévoda z Anjou, jako francouzský král Jindřich III. Povahově byl Jindřich III., který byl vždy dobře u matky zapsán, méně závislý na matce Kateřině a vedl i přes opakující se její pokusy, nezávislou, ale poměrně nebezpečnou politiku vůči sousedícímu Španělsku. Francie se v době vlády Jindřicha III. topila ve zmatcích a chaosu. Také finanční situace francouzského dvora byla již ke konci života Kateřiny taková, že sama začala dávat do zástavy i korunní klenoty, aby byl zaplaceny účty Jindřicha III. V této souvislosti král Jindřich III. vydal výnos, zakazující matce královně, aby se zdržovala v dosahu trezoru, kde byly tyto klenoty uloženy. Kateřina se na pravidelných schůzkách radila o věcech království se známým Nostradamem, který předvídal osud jejich tří synů, že se z nich stanou králi Francie. Kateřina Medicejská zemřela v Blois 5. ledna roku 1589 v důsledku pneumonie, ve věku nedožitých 70 let. Erkul