Milan Báchorek

Hudební skladatel a pedagog Milan Báchorek patří ke generaci, která svou tvorbou a uměleckými postoji navazovala na klasiky XX. století. Narodil se 18. srpna roku 1939 v obci Stařič, položené v jiskřící vodní pavučině v předhůří Beskyd. Pomyslnou vodní pavučinu vytvářejí potůčky a potoky, které obec obklopují. Jejich názvy jsou samy o sobě pozoruhodné i jejich počet: Vodičná, Řepník /oba plné čolků/, Biskupec, Košice,Kočbach, Důlek, Křibec, Poducný, Hlubočná, Toborník a samou obcí protékající Stařičský potok. Do plného počtu vodních ploch je nutno připočítat okolní rybníky Sudrův, Markův a Kublův. Zde prožíval Milan Báchorek své dětství. Odtud vyrazil do světa a začal rozvíjet svůj hudební talent studiem klavírní hry u paní Marie Klimíčkové, odkud směřoval do klavírní třídy Milady Šlachtové na Vyšší hudebně pedagogické škole v Ostravě, kterou absolvoval v letech 1954 až 1960. V této době se již pokoušel Milan Báchorek o hudební kompozice, což jej nasměrovalo ke studiu skladby u Miroslava Klegy na ostravské konzervatoři, kterou navštěvoval v letech 1963 až 1967. V letech 1960 až 1967 jako učitel hudby působil na hudební škole, později Lidové škole umění ve Frenštátě pod Radhoštěm, odkud přešel na ostravskou konzervatoř jako učitel hudebně teoretických předmětů a skladby. Od roku 1974 do roku 1990 mimo svou skladatelskou činnost byl tajemníkem ostravské krajské pobočky SČSKU. Od roku 1990 do roku 1992 vykonával funkci předsedy Tvůrčího centra Ostrava a byl členem rady Asociace hudebních umělců a vědců. Stále více převažoval jeho zájem o pedagogickou činnost na poli vzdělávání budoucí generace hudebníků, což jej vedlo k tomu, že v letech 1992–2004 pracoval na Ostravské konzervatoři jako její ředitel a přímo se zasloužil o vybudování nového kulturního areálu konzervatoře. Zároveň v letech 1974–1990 byl ve vedlejším pracovním poměru tajemníkem ostravské krajské pobočky SČSKU, pak dva a půl roku /1990–92/ předsedou Tvůrčího centra Ostrava a členem rady Asociace hudebních umělců a vědců. Mimo pedagogickou a skladatelskou činnosti Milan Báchorek byl sbormistrem amatérských pěveckých soborů-Smíšený soubor Radhošť ve Frenštátě pod Radhoštěm, Ženského pěveckého sboru Bohuslava Martinů ve Frýdku–Místku. Časopisecky publikoval hudební recenze v Ostravském večerníku, Nové svobodě i odborném tisku, např. Hudební rozhledy, Opus musicum, Ostravský kulturní měsíčník aj. Pro ostravský rozhlas připravoval komponované hudební rozhlasové pořady.V době práce pro ostravskou svazovou pobočku se zapojoval jako člen do činnosti mnoha výborů, porot, organizačních štábů v oblasti hudebního života:předseda a organizátor Celostátní skladatelské soutěže pro mladé autory do třiceti let Generace; člen festivalových výborů Janáčkova hudebního Lašska; Janáčkova máje; Janáčkových Hukvald; a dalších. Do roku 2005 absolvoval řadu zahraničních studijních pobytů, např.: Polsko, Rusko, Bulharsko, Německo, Rakousko, Belgie aj. Ve své rané kompoziční tvorbě byl pod vlivem klasiků 20. století a folklorních intonací svého rodného kraje a místa svého dětství uprostřed potůčku a vodních cest. V další etapě své tvorby, kterou zahájil skladbou Ritornello per orchestra /1969/, se již přihlásil k modernistické orientaci Nové hudby. Jeho další skladby, z nichž největšího ohlasu získal cyklus tří vokálně symfonických skladeb z let 1973–87: Lidice, Stereofonietta a Hukvaldská poéma, v podobné hudební myšlence se vyvíjel violoncellový koncert /1991, získal ocenění ČHF/. Vedle poměrně rozsáhlé tvorby symfonické a komorní /např. Tři scény pro hoboj a smyčce; Smyčcové rozmanitosti; Konfrontace pro housle, komorní smyčce a cembalo/, je také autorem Hudby pro žesťové kvinteto; Šest capriccií pro sólový fagot;. Mimo instrumentální dílo je Milan Báchorek zastoupen vokálními cykly pro různé typy pěveckých sborů, např. : pro Pěvecké sdružení moravských učitelů, pro které složil cykly - Klasy, Hradba, Pohled na domovinu, určené pro mužské sbory aj. Významná je také dlouholetá autorská spolupráce Milana Báchorka s Kubínovým kvartetem, neúnavného propagátora české a regionální soudobé hudby, byla u zrodu myšlenky zatím posledního autorského CD, který dostal název Muzikantské zálety /2009/. Převážná část Báchorkovy tvorby byla nahrána a vydána na CD nosičích. Některé hudební motivy jsou také využívány scénicky. Erkul