Ľudo Zúbek

Do početné rodiny zednického mistra žijící v Malackách se narodil L´udo Zúbek 12. července roku 1907. Dnes tuto událost připomíná občanům Malacek pamětní tabule zavěšená na Zúbkově rodném domě. L´udo byl v rodině nejstarší z chlapců a měl od dětství povahu trpělivého bojovníka. Lidovou a měšťanskou školu vychodil v rodišti v letech 1913 až 1921. Poté se stal studentem obchodní akademie v Bratislavě a po maturitě v roce 1925 se stal bankovním úředníkem v Bratislavě, odkud byl přeřazován po menších pobočkách takřka po celém tehdejším Slovensku. V roce 1932 ukončil svou dráhu bankovního úředníka a začal pracovat v bratislavském rozhlase. Začínal jako tajemník literárního oddělení, a to i přesto, že neměl vysokoškolské vzdělání. Pověstné však byly jeho neuvěřitelně hluboké encyklopedické vědomosti, které získal horlivou četbou již od dětských let. Po roce 1937 se stal rozhlasovým dramaturgem a po nějaké době vedoucím slovenského programu. V roce 1940 byl jmenován šéfredaktorem programového týdeníku Slovenský rozhlas. Od roku 1946 po dobu jednoho roku vedoucím propagačního a publikačního odboru na Poverenictvu informácií. Se založením nakladatelství Tatra v roce 1947 se stal jeho prvním ředitelem a počínaje rokem 1948 do roku 1956 byl jeho vedoucím redaktorem. V roce 1957 se až do svého skonu věnoval spisovatelské činnosti. Ještě během středoškolských studií se pokoušel o první literární texty. V roce 1925 debutoval časopisecky fejetóny a kratšími povídkami, reportážemi a novelami. Později se pustil do literárních recenzí a kritik. Zaujaly jej rozhlasové pořady, které pak různě komentovala kriticky v denním tisku hodnotil. V jeho samostatné autorské tvorbě převládal zájem o historické motivy, které postupně z kratších povídek přepracovával mnohdy do podoby rozhlasových her. Lze jej považovat za zakladatele slovenské dramatické rozhlasové tvorby, když v roce 1934 napsal drama Katastrofa a následně historické životopisné drama L´udovít Štúr. Pro děti a mládež napsal hry Zánik říše Aztéků/1935/ a Pochod do Mexika/1939/. Životopisný dvoudílný román Ján Kupecký/1938/, románová prvotina, se kterou Zúbek vstoupil definitivně mezi přední autory historické románové prózy, sledoval životní osudy portrétního malíře 18. století. Román o malíři Jánu Kupeckém byl literární událostí té doby a byl velmi pozitivně hodnocen čtenářskou obcí. Po více jak desetileté přestávce se v roce 1949 přihlásil historickým románem určeným mládeži pod názvem Ve službách Matěje Hrebendy, ve kterém se zaměřil na druhou polovinu 19. století a životní osudy propagátora slovenské literatury z pohledu chlapce, který byl průvodcem nevidomého Hrebendy a doprovázel jej místy, ve kterých šířil krásu slovenské literatury. V padesátých letech minulého století Zúbek zachytil v historických podmínkách chudé poměry na venkově, zčásti s autobiografickými prvky Zednický chléb/1952/. Velmi úspěšný byl rozsáhlý román o životě a osudech předního vzdělance 16. století Doktor Jesenius /1956/. Velmi zdařile Zúbek postihl historické souvislosti a vztahy mezi císařem Rudolfem II. a osobnostmi té doby. V linii úspěšných historických románů Zubek pokračoval ve sbírkové próze Skrytý pramen/1956/, do které soustředil povídání o osudech tovaryše mistra Pavla z Levoče, nebo poslední dny Lúdovita Štůra a životní osudy slovenského malíře Zechentra a jeho vztah ke spisovatelce Boženě Němcové. Z další Zúbkovy tvorby mají význam např. romány: Jaro Adély Ostrolúcké /1957/, Zlato a slovo /1962/, zcela nový román o Jánu Kupeckém-Barevný sen /1965/, sbírka historických povídek Rytíři bez meče /1967/. Posmrtně byl roku 1971 vydán román ze současnosti Čtvrtá stěna, který Zúbek napsal již v roce 1962. Román je v kontextu Zúbkovy tvorby výjimečný tím, že jde o román ze současnosti a týká se osudů mladé absolventky herectví a její práce u zájezdového divadla. Zúbek se také věnoval překladatelské činnosti z maďarštiny, češtiny, francouzštiny a španělštiny. Spisovatel, dramatik i dramaturg L´udo Zúbek zemřel v Bratislavě 23.6.1969 ve věku nedožitých 62 let. Erkul