Jaromír Pelc

Co řekli a napsali o Jaromíru Pelcovi: ...Jaromír Pelc se dožil jistých ,, citových lapálií", které prosákly do jeho vesměs programově angažovaných veršů jako nafta, vytékající po havárii cisternového vozu do spodní vody, a hle - doposud "čistá" angažovaná poezie Pelcova, tím nejenže nic neztratila, ale právě naopak./str.34/ / Jaroslav Čejka, z publ. Návod, jak (ne)sbírat básně,ČS,1988/

Myšlenky-názory-postřehy-výroky Jaromíra Pelce: ...Básně jsou krátké povídky pro lidi, kterým stačí málo slov k tomu, aby pochopili i věci zdánlivě nepochopitelné./1/str.255 ...Neumím sice sám pořádně namalovat kolo, ale malířství je moje velká vášeň-malířství a rocková muzika./2/str.262 ...Žena neztrácí ani minutu. Nestará se čím byla nebo čím bude, jde jí jen o to, aby existovala právě v této chvíli a aby to zvládla nejlíp jak umí a může./3/str.266 ...Máme moc málo času na to, abychom vstřebali všechno pozitívní, co nám tenhle svět nabízí-a tak prostě musíme žít zběsile, se zrychlenými hodinkami na zápěstí./4/str.273 /1-4/ ve výboru z poezie J.Pelce-Čistá vášeň/MF, 1988/

Z díla Jaromíra Pelce: Vyhlídka Rozhrnuji záclonu. Probudila ses, zatím máš ale slastně semknutá víčka. Za oknem rachotí déšť, nastavuji dlaň, voda mi stéká po horké kůži. Vůně vzlíná všemi póry, doráží na chřípí, listí, kouř, káva, ozón a zapařená louka. Ještě mohu mluvit v přítomném čase. Ještě stojím, nezvedl jsem nohu, nespustil ruku, ještě kapky tetují náš starý temný dvůr. Báseň - fotografie s dobrými detaily. To všechno bude brzy pryč jak dávná Asýrie. /ze sb.b. Lear v letním kině,1978/ Hokej v televizi Když se při přímém přenosu vrátí záznam zpátky aby zopakoval akci která v minulé vteřině roztřásla halu uragánem pískotu, díváme se na totéž a přece vidíme, jak z děje vypadly tu a tam molekuly a nechaly po sobě prázdnou šeď, jak zkorodoval a ztmavěl, jak stačil nepatrný krůček do minula aby se z odrazu stal obraz a z hlasu ohlas... /ze sb.b. Ten kdo odchází,1982/ Beze slov V metru mezi dvěma stanicemi se najednou z čista jasna dívka sedící kousek ode mě rozplakala. Je to hrozný pocit dívat se tak na sebe sama, vidět že mi je nanic ale nikdo není schopen přerušit mlčení. V kožíšku, s oranžovou šálou. Stíny pod očima. Prstýnek! Planety letí ledovým prostorem. /ze sb.b. Žena a ona,1982/ Proměny Čtrnáct dnů v bytě nikdo neuklízel. Hebký prach na předmětech za tu dobu zhrubl v popel. Čtrnáct dnů se v posteli nikdo nemiloval. Ztvrdla a zmenšila se jak ptačí hnízdo, zanesené pískem. Čtrnáct dnů nepodpíraly unavené oči strop. A hle: klesl níž, pokoj se zdá menší. Čtrnáct dnů jsem neotevřel noviny. Ale krev na jejich stránkách je stejně slaná, pořád stejně horká. /ze sb.b. Maňana,1984/ Dva světy. Závist Hřiště přetíná bílá čára. Na jedné straně dusá ragbista býčími skoky k metě, a na druhé, za čárou, hru pozoruje jeho ochrnutá sestra, jazýček povysunutý napětím, bezvládnou nohu sešněrovanou v bandáži. /ze sb.b. Maňana,1984/