Jerzy Passendorfer

Polský režisér Jerzy Passendorfer se narodil 8. dubna 1923 v tehdy polském Wilně, což je dnešní litevské hlavní město Vilnius. Jeho otec byl důstojníkem předválečné polské armády a tak se jeho syn už odmala pohyboval mezi vojáky, s nadšením hltal jejich historky a seznamoval se s výcvikem. Sám ale po vojenské kariéře netoužil, v letech 1943 - 1945 se zapojil do tajného polského divadelního spolku, působícím v Krakově. Byl jedním ze zakladatelů místního Akademického divadla, kde účinkoval až do osvobození města a potom se přihlásil ke studiu herectví na škole při Starém činoherním divadle, záhy však poznal, že víc než herectví jako takové jej láká film a jeho technické zpracování. Roku 1946 tedy prošel příslušným kursem a začal pracovat jako kameraman Polskiej Kroniki Filmowej ( Polského filmového týdeníku). Později absolvoval režijní fakultu PWSFiT v Lodži a pokračoval ve studiu na pražské FAMU. V Československu natočil během studia několik krátko a středometrážních vzdělávacích a instruktážních filmů z různých oborů. K naší zemi měl pak i nadále velmi blízko, získal si zde mnoho osobních i pracovních přátel a v budoucnosti často svěřoval zpracování svých děl právě barrandovským odborníkům. Po návratu do vlasti zastával nejprve funkci pomocného režiséra hraných filmů a roku 1957 debutoval jako hlavní režisér svým smímkem Skarb (tj. poklad) kapitana Martensa. O dva roky později režíroval film Zamach (Atentát - válečné drama o vykonání rozsudku smrti nad generálmajorem SS Franzem Kutscherou, případně nazývaným "Varšavský kat"). Vojenská tématika byla J. Passendorferovi zřejmě blízká, neboť se v ní nese valná většina jeho tvorby - Zerwany most (1962), Barwy walki (1964), Kierunek Berlin (1968), Dzień oczyszczenia (1969), Akcja Brutus (1970) a další. Od roku 1971 je J. Passendorfer uměleckým ředitelem filmových týmů TVZ a Panorama. V roce 1973 mění téma a natáčí dobrodužně - komediální seriál Janošík, pojednávající značně odlehčenou formou o životě legendárního tatranského zbojníka. Seriál byl tak úspěšný a oblíbený, že se brzy objevila i jeho sestříhaná kinoverze. Roku 1974 ještě pod jeho vedením vzniká film Zwycięstwo, pak se ale J. Passendorfer jako režisér odmlčí a odchází do Vídně, kde v letech 1974-1979 pracoval jako ředitel Polského institutu. Na počátku 80. let (1980-83) pak je ředitelem úřadu pro mezinárodní spolupráci Polské televize. Dlouhodobě zastával i funkci zástupce děkana Ústavu rozhlasové a televizní fakulty Slezské univerzity v Katowicích. Byl též zakladatelen a dvojnásobným viceprezidentem Stowarzyszenia Filmowców Polskich ( Sdružení polských filmových tvůrců). Výrazně se angažoval také v politice a v letech 1996-1997 působil dokonce jako poslanec polského zákonodárného shromáždění Sejm, kde nahradil svého předchůdce Aleksandra Kwasniewského, který byl zvolen prezidentem Polska. Politická orientace Jerzyho Passendorfera byla spíše levicová - byl celoživotním členem Sojuszu Lewicy Demokratycznej (tj. Svazu demokratické levice). Rozvedený umělec prožil své poslední roky v domově herců - seniorů ve Skolimowě nedaleko Varšavy, kde také 20.února 2003, tedy krátce před svými osmdesátinami, zemřel.