Rudolf Cortés

Plzeňský rodák Rudolf Cortés, původním jménem Rudolf Kraisinger, se narodil v roce 1921 v rodině pivovarského bednáře. Otec se během pobytu v Uruguayi, kde pracoval jako bednář při výstavbě pivovaru v Montevideu, seznámil s mladičkou Mercedes Cortés, pocházející ze Sao Paula. Manuel Cortés, její otec, byl uznávaným majitelem a provozovatelem restaurace v Sao Paulu. Po svatbě v Uruguayi se velmi složitě oba manželé dostávali do Čech. Během cesty se jim narodili dva synové. Rudolf se již narodil v Plzni a byl tak třetím v pořadí z dětí manželů Kraisingerových. Rudolf se po skončení měšťanské školy vyučil v Praze kožešníkem /1935-1938/ a pracoval v letech 1938-1942 jako samostatný kožešník ve Velkozávodě s kožešinami. Od roku 1940 zpíval v pěveckém spolku Smetana v pražských Vršovicích. Své hlasové schopnosti spočívající v sytém, sametově hebkém hlase barytonového rozsahu, zdokonaloval hodinami zpěvu u D. K. Lewitzkého a D. Vitiče, vyhlášenými pražskými odborníky té doby. Zpočátku si vybíral jednodušší písně, často i operní skladby od Antonína Dvořáka, Roberta Schumanna aj. V této době ještě vystupoval pod svým původním příjmením a až později převzal matčino původní jméno Cortés. Populární hudba jej zaujala až v roce 1941, kdy začala jeho spolupráce s hudebním souborem Metropolitan J. Podlahy, odkud velmi brzy postupoval přes orchestr Jaroslava Maliny /1912-1988/ a Emila Ludvíka /1917/. S orchestrem Emila Ludvíka Cortés nahrál své první gramofonové snímky u hudební společnosti Esta. S orchestrem Slávy Emana Nováčka /1911-1979/ zpíval do doby, nežli odešel z Prahy do německého divadla v Ostravě, kde byl členem operního souboru /1942-1944/. Od roku 1944 až do konce války byl totálně nasazen v Škodových závodech v Plzni. Po válce krátce zpíval ve sboru Opery 5. května v Praze. Po nástupu povinné vojenské služby zpíval v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého a pak v Pěveckém sboru Československého rozhlasu a jednu sezónu byl zpěvákem Orchestru Ladislava Habarta. V této době již významně rostla popularita Rudolfa Cortése, jenž se v roce 1947 stal členem Orchestru Karla Vlacha, který realizoval vystupování populárních umělců ve velmi oblíbených estrádních pořadech. V roce 1948 účinkoval Vlachův orchestr v Hudebním divadle v Karlíně a Cortésovi tato předchozí spolupráce s Vlachem umožnila po konkurzu vystupovat v roli Woodyho v americkém muzikálu Divotvorný hrnec. Cortés v Hudebním divadle nalezl touto cestou svou mateřskou scénu. Vystupoval zde v mnoha představeních, zejména operetních a zčásti muzikálového typu - Tři mušketýři, Milenci z kiosku aj. Mimořádně úspěšný byl Cortés v titulní roli muzikálu Muž jménem La Mancha /1968/. V divadle ABC hrál také v inscenaci Césara a Kleopatry /1955/ a v titulní roli hry Limonádový Joe /1956/. Vystupoval i v Divadle na Fidlovačce. Popularita Rudolfa Cortése byla posilována vysíláním rozhlasových půlhodinek s Orchestrem Karla Vlacha s průvodním slovem Vladimíra Dvořáka a ve stejném složení i pražskými koncerty v divadle ABC a v Lucerně. Na konci šedesátých let se také Rudolf Cortés s Orchestrem Karla Vlacha a Vladimír Dvořák objevovali hojně v Československé televizi. Samostatnou kapitolu jejich spolupráce představují zájezdy po českých a slovenských městech a do zahraničí. Po ukončení spolupráce s Karlem Vlachem měl Cortés vlastní estrádně revuální skupinu, s níž vystupoval dlouhodobě v pražském nočním podniku Alhambra. Na mnoha scénkách se herecky uplatnila dcera Dáša Cortésová. Cortés se těšil široké popularitě i sousedních zemích, především v Rakousku a Polsku. Svým pěveckým pojetím ovlivnil mnohé české zpěváky – Richarda Adama, Milana Chladila aj. Vynikal zejména v pomalejších lyrických písních v nichž prokázal mimořádnou intonační jistotu a vysokou profesionalitu, a to i při realizaci divadelních a filmových úloh. Jako herec a zpěvák debutoval ve filmové pohádce Pyšná princezna /1952, rež. Bořivoj Zeman/ v roli zpívajícího dřevorubce a zpíval písničku Pro pár stromů statný les, životopisný film o Bedřichu Smetanovi Z mého života /1955, rež. Václav Krška/ v roli Dalibora ze Smetanovy opery Dalibor, filmové revuální komedii Hvězda jede na jih /1958, rež. Oldřich Lipský/ v roli Bárty a zpívá písně Zlé fialky /hudba Evžen Klen, text Zdeněk Borovec/, Směj se dál /hudba Jiří Bauer, text Zdeněk Borovec/ a Kdybych tě neměl rád /hudba Evžen Klen, text Zdeněk Borovec/, filmová komedie Hlavní výhra /1959, rež. Ivo Novák/ v roli prošedivělého elegána, filmové drama Transport z ráje /1962, rež. Zbyněk Brynych/ v roli essesmana, hudební komedie Limonádový Joe aneb Koňská opera /1964, rež. Oldřich Lipský/, hudební film Bylo čtvrt a bude půl /1968, rež. Vladimír Čech/ a hudební filmová komedie Romance za korunu /1975, rež. Zbyněk Brynych/ - zde Rudolf Cortés hraje sám sebe. Více jak třicet let se k posluchačům dostávaly Cortésovy písně buď rozhlasovými vlnami, televizními pořady nebo i z elpíček tehdejší hity – Až budeš má, Kdybych já uměl psát básně, Ten kdo nemá rád, Váš dům šel spát, Vystavím zeď kolem tebe, Marita, Už bude šest, Jdou stáda jdou, Volání divokých husí aj. Vystupoval v televizních pořadech Hledáme písničku pro všední den, Hádej, hádej, hadači, v medailonu Listy vytržené z památníku. Ještě v roce 1975, když si zahrál ve filmu Romance za korunu sám sebe, nebylo na Rudolfu Cortésovi znát, že by trpěl rozvíjející se Alzheimerovou chorobou. Zpíval tenkrát s mladšími zpěváky píseň Karla Svobody a Zdeňka Borovce -Nejmíň stárne klaun. Poslední čtyři roky svého života již strávil jen v léčebně v Krásné Lípě u Děčína, kde také zemřel 12.12.1986 ve věku 65 let. Erkul