Pavol Gábor

Slovenský operní zpěvák Pavol Gábor se narodil 1. prosince roku 1932 ve Varíně,obci ležící v západní částí Malé Fatry, při ústí řeky Varínky do Váhu. Již během dospívání se Pavol Gábor objevoval na nejrůznějších soutěžích lidové umělecké tvořivosti. V době středoškolského studia založil v Žilině taneční a pěvecký soubor Sekera, se kterým zaznamenal úspěchy v celostátním měřítku. Mladý Pavol Gábor se úspěšně představil i na I. celoslovenském folklórním festivalu ve Východnej, kde se proťala jeho cesta s Ludmilou Meškovou, jeho celoživotní partnerkou. Společně reprezentovali Československo na Světových festivalech mládeže a studentstva ve Varšavě v roce 1955 a ve Vídni v roce 1959. Ľudmila Gáborová byla později tanečnicí Laterny magiky v Praze. Pavol Gábor také zvítězil na renomovaném Mezinárodním hudebním festivale sólistů a hudebních těles v welském mestečku Llangollen v roce 1958. Po maturitě na žilinském reálném gymnáziu poměrně krátkou dobu studoval architekturu, odkud přešel na bratislavskou konzervatoř a svá studia završil v roce 1960, absolvováním oboru operního a koncertního zpěvu na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Často vzpomínal na své učitele, zejména na profesorku Annu Korínskou a v posledním roku studia na mimořádnou osobnost profesora Dr. Janko Blaho, který byl jeho celoživotním vzorem. Stejně jako Dr. Janko Blaho i Pavol Gábor po celou svou profesionální dráhu vynikl v mnoha oblastech vokálního umění. Zasloužil se významně o propagaci slovenských lidových písní i mimo Slovensko. Jako tenorista dosáhl ve svém oboru předního postavení na slovenské operní scéně v průběhu 60. až 80. let minulého století, kdy se vypracoval až k vrcholným sólovým operním rolím. Jako operní zpěvák debutoval ještě v době svého studia, když byl ve 3. ročníku VŠMU v menší epizodní Tanečného mistra v opěře G.Pucciniho Manon Lescaut. V roce 1959 se stal sólistou souboru opery Slovenského národního divadla v Bratislavě, které věrně jako umělec sloužil takřka 40 let. Nejúspěšnější byl v komediálních rolích, které byly nejbližší jeho uměleckému cítění. Dosahoval jako vynikající komediální buffo tenor často diváckého ohlasu a získal si mnohé sympatie nejen odborné, ale především kulturní veřejnosti. Zazářil v rolích : Basilia ve Figarově svatbě /1971,1980/, jako Triquet v Eugenu Oněgionovi /1963,1972,1978/; jako Puk ve Snu noci svatojánské /1962/, jako Smelkov ve Vzkřísení /1976/ a jako Vašek v Prodané nevěstě /1983/. Za vrcholnou Gáborovou roli je pokládáno ztvárnění titulní postavy Alberta Herringa v opeře Banjamina Brittna v roce 1966, za což byl vyznamenán cenou za Nejlepší herecký výkon roku v Opeře SND. Soudobá kritika toto ztvárnění srovnávala s klasickou interpretací londýnského tenoristy Petra Pearsa při světovém premiéře Za postavu Alberta Herringa byl Pavol Gábor vyznamenaný oceněním „Nejlepší herecký výkon roku v Opeře SND“! Často hostoval na československých operních scénách-Praha, Ostrava, Brno, Košice aj.a rovněž i v zahraničí-Řecko, Belgie, Holandsko, Španělsko, aj. V letech 1967 až 1968 byl sólistou opery v Hamburgu. Životní cesta Pavla Gábora se uzavřela 28. srpna roku 2003 v Bratislavě, ve věku nedožitých 68 let. Erkul