Evald Schorm

Řekli a napsali o Evaldu Schormovi: …miloval herce a obdivoval se jim. A byl to obdiv opravdový a nefalšovaný. A mnoho lidí nechápalo, že tento sčetlý vzdělanec se bezmezně dokáže obdivovat bezprostřednímu kouzlu divadla. Evalda nezaujala nikdy planá, i sebesofistikovanější filozofická disputace, on miloval původní příběhy, toužil po oslnění vášně a lásky. Lásku považoval z a ukrutnou a nekonečnou mocnost, přátelství za nejsilnější cit./1/ …Toužil ve filmu i v divadle po věcech pravých, nejhlubších. A vždycky narazil na otázky života a smrti. Smrt nebyla pro něho ani módním strašákem, ani modlářskou babkou v šátku. Byla mu mírou věcí. Konečným a spravedlivým soudcem./2/ …Evald dokázal to největší, co může dokázat režisér. Probudil tvořivost v druhých. Dokázal svým duchem založit svět, který ho přežívá. Každá kvalita po něm je jaksi jeho. A dokázal to slovem a životem. Nikdy nepřehrával z úcty k herectví, nebyl herec, a přesto zanechal svůj herecký otisk v několika filmech. Neměl techniku, a přesto nádherně četl Gorkého povídky ve Viole, a to proto, že měl v sobě nekonečnou schopnost pochopení, nekonečnou zvědavost na všechno nové a hlubokou znalost starého…/3/ /Jan Kačer. Člověk musí mnoho vytrpět, než všechno prohraje,26.2.2008/

Řekli a napsali o Evaldu Schormovi: …Zdánlivě nerežíroval, jenom v herci, že není řízen, že si staví roli sám. Takhle krásně a nepoznatelně uměl s herci manipulovat, takže ho všichni milovali a on je měl v rukách./1/ …Vždycky jsem u Evalda cítil, že jeho vážnost a klid je u něj na povrchu a pod tím, že jsou hořké vášně. Evald nebyl a ani neuměl být šťastný. Chyběl mu humor. Zpětně se dohaduju, že nejen za mlada, ale vlastně celý život zmáhal mnohá protivenství a měl proto k trpkosti podstatný důvod. Jeho životní póza tak byla určitou hrází, maskou, obranou před světem./2/ …zajímavější/mi/připadají Evaldovy dokumenty: v nich se nedalo nic předstírat, nic stavět. V jeho hraných filmech nebyla sice faleš, byly upřímné, ale ne spontánní, vadí jim úporná snaha sdělit poselství./3/ /1-3, Jiří Menzel, Neměl pocit pocit svobody, 15.2.2006/

Řekli a napsali o Evaldu Shormovi: …Povahou byl nezáludný, dovedl ale herce dobře využívat ku prospěchu věci./1/ …Politiku vnímal a rozuměl jí, viděl manipulaci a touhu po osobní moci, která se v ní uplatňuje. To všechno jemu samotnému bylo vzdáleno, i když smysl pro politikum měl./2/ /1-2, Jaromír Kalista v čl. V mém vědomí je přítomen neustále, 6.3.2008/

Řekli a napsali o Evaldu Schormovi: …Zdánlivě nerežíroval, jenom v herci, že není řízen, že si staví roli sám. Takhle krásně a nepoznatelně uměl s herci manipulovat, takže ho všichni milovali a on je měl v rukách./1/ …Vždycky jsem u Evalda cítil, že jeho vážnost a klid je u něj na povrchu a pod tím, že jsou hořké vášně. Evald nebyl a ani neuměl být šťastný. Chyběl mu humor. Zpětně se dohaduju, že nejen za mlada, ale vlastně celý život zmáhal mnohá protivenství a měl proto k trpkosti podstatný důvod. Jeho životní póza tak byla určitou hrází, maskou, obranou před světem./2/ …zajímavější/mi/připadají Evaldovy dokumenty: v nich se nedalo nic předstírat, nic stavět. V jeho hraných filmech nebyla sice faleš, byly upřímné, ale ne spontánní, vadí jim úporná snaha sdělit poselství./3/ /1-3, Jiří Menzel, Neměl pocit pocit svobody, 15.2.2006/