Witold Zacharewicz

Witold Zacharewicz je dalším z význačných jmen meziválečné generace polských herců. Narodil se 26. srpna 1914 v Plocku, kde měli jeho rodiče, Kiejstut a Wanda Zacharewiczovi, malé panství, které však už roku 1919 prodali a odstěhovali se do Varšavy. Tady mladý Witold vyrůstal pouze s matkou, neboť jeho rodiče se ještě téhož roku rozvedli a starší sestra zemřela v útlém věku. Na přání matky, bývalé šlechtičny, vystudoval vojenské gymnázium Generála Sowińskiego, ale protože ho vojenská kariéra ani trochu nelákala, po maturitě si vybral humanitnější obor - polonistiku. Souběžně se studiemi na Varšavské univerzitě ale navštěvoval (více-méně potají) i herecké přednášky v Národním institutu múzických umění a posléze se opravdu vydal právě touto cestou. V letech 1933-36 vystupoval v několika různých varšavských divadlech, mimo jiné byl členem revuálního spolku Stara Banda. Více než živé publikum jej však přitahoval film, kde debutoval ještě jako student. Jeho prvním filmem byl tehdejší kasovní trhák "Pod twoją obronę" z roku 1933, kde pochopitelně ještě ani zdaleka nehrál prim. Postupně se však, díky svému talentu, ale i eleganci, kontrastující se skvělou fyzickou kondicí, stal miláčkem (převážně dámského) publika. Značnou popularitu mu přinesly zejména role ve filmech Michała Waszyńského a Jósefa Lejtese - např. "Młody las" (1934), "Nie miała baba kłopotu " (1935), "Barbara Radziwiłłówna" (1935), "Halka" (1937), "Znachor" (1937), "Profesor Wilczur" (1938), či "Kościuszko pod Racławicami" (1938). Naposledy se před filmovou kameru postavil roku 1938 jako kníže Andrzej Olelkowicz v melodramatu režiséra Waszyńského "Gehema". V té době Witold, který plynně mluvil anglicky, francouzsky a německy podepsal smlouvu s United Artist a chystal se na cestu do Hollywoodu. Namísto toho stál 1.9.1938 v plné zbroji tváří v tvář německé armádě, zaplavující Polsko. Za války žil Witold Zacharewicz ve Varšavě, v květnu r. 1940 se oženil a krátce nato přivítal na svět synka, jehož pojmenoval po svém, v té době už nežijícím, otci. Zpočátku pracoval jako číšník, le od poloviny roku 1940 začal znovu vystupovat na jevišti divadélek Miraż a Maska, což bylo v příkrém rozporu s doporučením, které svým členům udílel Svaz polských umělců. Mnozí jej kvůli tomu obvinili z kolaborace s okupanty, ale Zacharewicz věřil, že tímto způsobem podporuje polskou kulturu i jazyk a tím i ducha svých krajanů. Navíc měla tato jeho činnost i další cíl - odlákání pozornosti od něčeho, o čem jeho kolegové neměli vesměs ani nejmenší tušení. Witold byl členem ilegální odbojové skupiny, která se podílela na výrobě falešných dokumentů pro Židy, což se mu nakonec stalo osudným. Zásluhou nasazeného provokatéra padla 1.10.1942 celá cca desetičlenná skupina, včetně mladého herce a jeho matky, do rukou gestapa. Po krutém výslechu na varšavském Pawiaku byl Witold Zacharewicz převezen do koncentračního tábora v Osvětimi, kde byl 16. 2. 1943 popraven. Zatímco datum jeho skonu je úředně ověřeno v táborových dokumentech, o způsobu smrti panují určité nejasnosti - některé prameny zmiňují fenolovou injekci do srdečního svalu, zatímco jiné tvrdí, že šlo o zastřelení popravčí četou.