Maria Schneider

Francouzská herečka Maria Schneider zdědila sklony k umění po rodičích, jejím otcem byl významný francouzský herec Daniel Gélin (1921-2002). Gélin byl sice třikrát ženatý, ale Maria pocházela z nemanželského vztahu s Marií-Christine Schneider, která byla modelkou. Přestože všechny biografie Marie Schneider zdůrazňují osobnost jejího otce, ten ji nikdy neuznal za vlastní a viděli se pouze třikrát v životě. Maria Schneider vyrůstala s matkou na francouzsko-německém pomezí, začala studovat řečtinu a latinu, teenagerské rebelství pak vedlo její kroky od matky do Paříže, kde se snažila prosadit jako modelka a herečka. Ještě v době puberty se Maria Schneider objevila ve filmu, pro nějž ji objevila Brigitte Bardot, epizodními výstupy se uvedla ve filmech ŽENY (Les femmes, 1969) nebo VÁNOČNÍ STROM (L´arbre de Noël, 1969), souběžně začala hrát i divadlo. V necelých dvaceti letech se pak dostala ke své nejslavnější roli Jeanne, kterou odehrála po boku Marlona Branda ve filmu POSLEDNÍ TANGO V PAŘÍŽI (Last Tango in Paris, 1972). Skandální nahotu před kamerou i celosvětovou publicitu s tím spojenou snášela Maria Schneider velmi těžce, což ji následně přivedlo k problémům s drogami a alkoholem. Na druhou stranu jí tento film vynesl prestižní filmovou cenu Donatellova Davida za hlavní ženskou roli. Mezitím nadále hrála velké role ve filmu, s Jackem Nicholsonem vytvořila ústřední dvojici v koprodukčním Antonioniho dramatu POVOLÁNÍ: REPORTÉR (Professione: reporter, 1975). Neurovnaný soukromý život a drogová závislost přivedly Marii Schneider k pokusu o sebevraždu, načež se nechala dobrovolně hospitalizovat na psychiatrické klinice v Římě. Jestliže dosud točila několik filmů ročně, v její filmografii následovala dvouletá přestávka (1975-1977). Po prvních zkušenostech u filmu se Maria Schneider odmítala svlékat před kamerou, takže ji minula nabízená hlavní role v kontroverzním filmu CALIGULA (1979), sama k tomuto tématu řekla: „Jsem herečka, ne prostitutka.“ Dostávala ale další hodnotné příležitosti, v Německu například natočila film KRÁSNÝ GIGOLO, UBOHÝ GIGOLO (Schöner Gigolo, armer Gigolo, 1979), v jugoslávsko-francouzském filmu SEZÓNA MÍRU V PAŘÍŽI (Sezona miru u Parizu, 1981) se setkala i se svým otcem Danielem Gélinem. Mezitím byla nominována na Cézara za vedlejší roli ve filmu VYTÁČKA (La dérobade, 1979). V osmdesátých letech začala kromě filmu pracovat také pro televizi, točila inscenace a seriály ve Francii i Itálii. V té době se také zklidnil její soukromý život; sama byla na informace ze svého soukromí skoupá, spekulace o její bisexualitě a jen drobné náznaky o jejím partnerském životě byly často vděčným tématem pro bulvár. Z její další filmografie se sluší připomenout francouzský film BUNKER PALACE HOTEL (1989) nebo drama s ožehavou tématikou AIDS NOCI ŠELEM (Les nuits fauves, 1992).V menší roli se pak objevila v adaptaci slavné literární předlohy JANA EYROVÁ (Jane Eyre, 1995). Poslední vystoupení před kamerou absolvovala v rámci romantického dramatu KLIENTKA (La cliente, 2008) v režii Josiane Balasko. Maria Schneider zemřela následkem rakoviny 3. února 2011 ve věku nedožitých 59 let. Krátce před smrtí byla za svůj přínos filmu oceněna vysokými státními vyznamenáními ve Francii – v roce 2010 obdržela Řád Čestné legie a Řád umění a literatury.