Miroslav Holub

Prozaik, básník a imunolog Miroslav Holub se narodil 13. září 1923 v Plzni. Otec byl jako právník dlouholetým zaměstnancem plzeňského ředitelství státních drah. Na formování osobnosti Miroslava Holuba měla po celé dětství i dospívání zejména intelektuální vliv matka, středoškolská učitelka jazyků. Po ukončení obecné školy nastoupil ke studiu na klasickém gymnáziu ve svém rodišti. Od roku 1942, bezprostředně po maturitě, nastoupil jako pomocný dělník ve skladu dřeva na překladovém plzeňském nádraží. Na počátek roku 1944 se datují Holubovy první pokusy o básnickou tvorbu, vyvolané četbou francouzské poezie v překladech od Karla Čapka a později ještě doplněné o inspiraci surrealismem Vítězslava Nezvala. Váhal při volbě budoucího povolání, aby se v životě stal prospěšným společnosti a v poválečné atmosféře se rozhodl tak, že se zapsal na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, odkud v roce 1946 přestoupil na Lékařskou fakultu UK a studium úspěšně ukončil/MUDr 1953/. Během studia souběžně pracoval j jako pomocná vědecká síla v letech 1944 až 1952 v Ústavu pro filozofii a historii přírodních věd Univerzity Karlovy v Praze, který v té době řídil profesor Otakar Matoušek. Holub byl pilným účastníkem jeho seminářů a navíc jej přitahovaly přednášky z filozofie, logiky a literární historie. Jako mladý lékař získával praktické zkušenosti v letech 1953 až 1954 jako patolog v pražské nemocnici na Bulovce, odkud směřoval již jako mladý vědecký pracovník v oboru imunologie do Biologického /nyní Mikrobiologického/ústavu ČSAV. V roce 1970 pro své politické názory byl nucen odejít, ale krátce nato vzhledem k jeho odbornosti byl přijat jako vědecký pracovník do nově založeného Institutu klinické a experimentální medicíny /IKEM/ v Praze-Krči. Jako vědec s evropským renomé byl Miroslav Holub vnímán odbornou veřejností již od roku 1958, když ve velmi krátké době publikoval výsledky svých výzkumů v odborném tisku. V roce 1958 obhájil vědeckou hodnost CSc a v roce 1991 DrSc. V roce 1985 mu byl udělen doktorát honoris causa Univerzitou v Oberlinu /USA/. Počínaje rokem 1960 vzrostla i pro vědce ze socialistických zemí možnost poznávat světová výzkumná pracoviště. Kromě získávání těchto zkušeností také Miroslav Holub cestoval i jako talentovaný literát. V letech 1962, 1963 a 1965-1967 pobýval na stážích v USA a od konce 70. let pravidelně každý třetí rok. Navštívil Austrálii, Mexiko, Čínu, Indii, Izrael, Irsko aj. Po počátečních literárních pokusech debutoval několika básněmi v letech 1947 až 1948 v deníku Svobodné slovo a v časopisech: Ohnice, Kytice aj. Po roce 1950 se zaměřil především na odborné články pro časopis Vesmír, ve kterém byl od roku 1951 do roku 1965 výkonným redaktorem. Po roce 1954 se začaly jeho verše i texty objevovat v časopisech: Květen Literární noviny, Tvorba, Hostu do domu, Plamen, Listy přátel poezie aj. Od roku 1970 nesměl publikovat. Své básně i prozaické práce v letech 1972 až 1982 zveřejňoval pod značkou M.H. V roce 1982 a zejména po roce 1985 se dočkal i Miroslav Holub jistého uvolnění a následně i možnosti publikovat nejen vědecké, ale i prozaické a básnické texty, které byly také hojně překládány co cizích jazyků. Knižní debut absolvoval Miroslav Holub v roce 1958 sbírkou básní Denní služba /1958/. Jako básník pak vydal v rychlém sledu básnické sbírky: Achilles a želva /1960/; Slabikář /1961/; Jdi a otevři dveře /1961/; Kam teče krev /1963/; Zcela nesoustavná zoologie /1963/; Tak zvané srdce /1963/; Anděl na kolečkách /básnický cestopis, 1963; rozšíř. 1964/; také uspěl i jako zdatný esejista: Tři kroky po zemi /sloupky, 1965/; Žít v New Yorku /esejistický cestopis, 1969/. Na konci šedesátých let se básnický talent Miroslava Holuba dostal do své střední vývojové etapy ve sbírkách: Beton /1970/; Události /1971/; Stručné úvahy /1971, sazba rozmetána/. Po počátečním uvolnění vychází básnické sbírky: Naopak /1982/; Interferon čili O divadle /1986/; sloupky postřehů K principu rolničky /1987/; sbírka esejů Maxwellův démon čili O tvořivosti /1988/; sbírka básní a aforismů NE patrně NE: Zcela malá knížka nadávek, zákonů, odkazů apod. /1989/. Po roce 1990 jako autor pokračoval v tvorbě aforismů, esejů i chytré poezie: sbírka básní Syndrom mizející plíce /1990/; eseje a sloupky - O příčinách porušení a zkázy těl lidských /1992/; eseje a básně Ono se letělo /1994/; cestopisné postřehy Aladinova lampa /1996/ a Narození Sisyfovo /1998/. O vědecké a literární práci Miroslava Holuba hovoří řada televizních i rozhlasových dokumentárních pořadů. V roce 2000 vyšla publikace Lepší role už nedostaneme /2000, ed. M. Huvar/, která obsahuje CD se záznamem recitátorských, hudebních a divadelních interpretací Holubovy poezie. V menším počtu výtisků bylo přiloženo DVD obsahující záznamem inscenace Holubových básní v divadle poezie Regina Břeclav. Básník, prozaik a imunolog Miroslav Holub zemřel 14. července roku 1998 v Praze ve věku nedožitých 75 let. Erkul