Rudy Hirigoyen

Francouzský operetní pěvec Rudy Hirigoyen pocházel z Pyrenejí, jeho rodištěm byla vesnice Mendionde na hranicích se Španělskem, od roku 1927 ale žil s rodiči v Paříži. V mládí vystřídal několik zaměstnání, byl například hotelovým vrátným nebo kadeřníkem, od dětství se ale zároveň amatérsky věnoval zpěvu. V roce 1938 pořídil dvě rozhlasové nahrávky, o rok později vyhrál pěveckou soutěž vyhlášenou pařížskou Operou a ačkoliv neměl hudební vzdělání, otevřely se mu možnosti stát se operetním zpěvákem. Začátek jeho kariéry zbrzdila druhá světová válka, kdy musel narukovat, zúčastnil se počátečních bojů, padl do zajetí a ke zpívání se vrátil v roce 1941. Byl angažován do divadla Théâtre du Châtelet, kde začínal jako řadový zpěvák, brzy se ale vypracoval do pozice uznávaného sólisty. Po druhé světové válce byl již hvězdou operetního žánru a stal se zdatným konkurentem ještě slavnějšího zpěváka Luise Mariana, šel z představení do představení, zpíval také v rozhlase a nahrával na gramofonové desky. Účinkoval především v operetách osvědčeného tvůrce Francise Lopeze (Zpěvák z Mexika, Andalusie), slávu mu ale přinesla také francouzská premiéra Lehárovy operety Země úsměvů Počátkem padesátých let natočil Rudy Hirigoyen tři filmy, ani v tomto směru se ale nemohl měřit s Marianem, který se tehdy stal skutečnou filmovou hvězdou. Hirigoyen poprvé doplnil obsazení zpěváků a tanečnic v hudebním filmu HLAVA PLNÁ HUDBY (Musique en tete, 1951). Hlavní role později odehrál v hudebních komediích BLÁZNIVÁ ŠKOLA (Le college en folie, 1954) a BLÁZNIVÝ HOSTINEC (L'auberge en folie, 1957). V dobovém kontextu šlo o slabší průměr tehdejší produkce, v těchto filmech se ale odrazila Hirigoyenova popularita a oba tituly dosáhly značného komerčního úspěchu. Jeho posledním velkým úspěchem na jevišti byl Lopezův muzikál Viva Napoli (1969), později ale ještě cestoval po Evropě s koncertními programy, v Paříži vystupoval naposledy v roce 1987. Pokles zájmu o operetní žánr jej nakonec přiměl k odchodu z Paříže a závěr své kariéry strávil v Théâtre d'Opérette de Lyon. V Lyonu se nakonec trvale usadil a také zde zemřel.