Karel Kohout

Karel Kohout se narodil dne 5. září 1931 v Praze. S filmem se blíže seznamoval již před druhou světovou válkou, na Barrandově, kde byl také vyučen a kde jeho otec pracoval v laboratořích. V roce 1946 ještě neexistovala specializovaná filmová škola. Karel Kohout proto vystudoval grafickou školu, která mu nahrazovala filmové vzdělání. Po studiu zůstal na Barrandově, ve střižně negativu. V roce 1954 přišel do televize (rok po jejím založení). V té době nebyly stanoveny výlučné profese, a tak tu pár lidí dělalo prakticky všechno. Karel Kohout byl v té době vlastně prvním televizním filmovým střihačem. Jeho náplní práce bylo stříhání od divadelních inscenací, přes televizní pořady, publicistiku, dokument až po první hudební klipy, na nichž tehdy spolupracoval s takovými jmény, jakými jsou Rychman, Podskalský, Roháč, Forman… sám Karel Kohout přiznává, že to byla krásná doba. Rád vzpomíná hlavně na rodinnou atmosféru, která tu panovala. Nadšení a preciznost nakonec přinesla tvůrcům i první ceny z festivalů. Svůj podíl má pan Kohout také na historicky prvním českém písničkovém klipu, kde pod vedením Vladislava Rychmana zpívala Irena Kačírková s Josefem Bekem známý song „Dáme si do bytu.“ Velmi přínosná byla léta 60. a 70. a to hlavně v oblasti televizních seriálů. Asi největší úspěchy u širšího publika slavily seriály jako Sňatky z rozumu (1968), Byl jednou jeden dům (1974), Chalupáři (1975), Dobrá Voda (1982), Zlá krev (1986) nebo Cirkus Humberto (1988). A co se vybaví Karlu Kohoutovi při vzpomínce na seriály? – dřina, stres a hlavně hodně trpělivosti a pečlivosti. Tím bolestnější muselo být pro tvůrce vystřihování, ke kterému byli přinuceni nátlakem režimu. Tento handicap postihl i oblíbenou knižní adaptaci Aloise Jiráska, F. L. Věk (1971). V dialozích nesměla vyznít slova jako: „pravda“, „víra“, nebo třeba „budoucnost,“ říká sám Kohout. Naštěstí pro diváky se stříhalo v kombinované kopii, díky čemuž se dochovala i původní verze. S Františkem Filipem pak spolupracoval v průběhu několika let na mnoha dalších projektech, mezi které neodmyslitelně patří, kromě již zmiňovaných seriálů, také snímky Láska jako trám (1967) s brilantním Janem Pivcem v hlavní roli, nebo tíživé drama z období okupace Kat nepočká (1971). Nesmíme také opomenout zmínit dlouholetou spolupráci s Petrem Weiglem a jejich obrazově dokonalý počin Radúz a Mahulena, nebo baletní ztvárnění Shakespearovy hry Romeo a Julie či muzikál Rusalka. Velká část jejich společné tvorby byla pro Německou distribuci a k nám se bohužel nikdy nedostala. V roce 1978 vznikla komedie Marie Poledňákové „Jak dostat tatínka do polepšovny,“ která dodnes patří mezi nejoblíbenější vůbec. Karel Kohout stříhal až do roku 1991, kdy odešel do zaslouženého důchodu. U filmu působil úctyhodných 45let a jeho rukama prošly tisíce a tisíce metrů filmového materiálu, které se mohou pyšnit titulkem „televizní historie.“