Chava Pressburger

Paní Chava Pressburger se roku 1930 narodila jako Eva Ginzová, dcera pražského úředníka Oty Ginze a jeho ženy Marie, rozené Dolanské. Oba rodiče byli vášniví esperantisté (dokonce se právě díky Esperantu i seznámili) a tak se tento jazyk stal pro Evu i jejího staršího bratra Petra (1928-1944) jakousi druhou mateřštinou. Spolu s Petrem, který byl odmala jejím ochráncem a velkým vzorem, prožívala Eva krásné dětství naplněné láskou rodičů a pospolitostí širokého příbuzenstva. Dodnes ráda vzpomíná na rodinná setkání v podolské vile tety a strýce Levitusových, na jejichž zahradě se pořádaly velkolepé pikniky a oslavy. Po okupaci se vše rázem změnilo, dětský svět zmizel v nenávratnu a díky otcově židovskému původu vstoupil do života celé rodiny strach a ústrky. Míst, kam směli bylo stále méně a méně a všude tam, kam malá Eva dříve tak rádia chodívala - do parku, muzea, knihovny, visely nyní cedule: Židům vstup zakázán. I brány škol se pro ni zavřely. To nejhorší však Evu čekalo úderem 14. narozenin, kdy musela, tak jako ostatní "židovští míšenci I. stupně" odjet do sběrného ghetta v severočeském Terezíně. Nakrátko se tam setkala s Petrem, který zde trávil už druhý rok pobytu a patřil mezi výrazné osobnosti tábora - založil a redigoval tu dětský časopis VEDEM, do kterého přispíval mnoha statěmi, články, úvahami, ale také kresbami. Po jeho vzoru si Eva začala vést deník, ve kterém si 28. září 1944 zaznamenala poslední rozloučení s Petrem před jeho deportací do Osvětimi. Na ni samotnou už nedošlo, krátce poté byly transporty zastaveny a v květnu roku 1945 se Eva opět šťastně shledala s oběma rodiči. Jen Petrova návratu se už nikdy nedočkali... Pozdě si rodiče vyčítali své předválečné váhání, kdy odmítli nabídku otcova zaměstnavatele k odjezdu na Nový Zéland. Eva tedy alespoň pečlivě shromáždila všechny památky na bratra - jak dětské kresby a deníček z let 1941-42, tak i materiály, které jí bratr předal v Terezíně a když se r.1948 rozhodla opustit Československo a emigrovat do Izraele, vzala tyto dokumenty s sebou. Výtvarně nadaná dívka studovala malbu v Praze a Paříži a později grafiku a výrobu papíru v Izraeli. Stala se významnou umělkyní - výtvarnicí v oboru grafiky a papírových koláží a kompozic. Vlastní malý podnik, v němž si sama vyrábí potřebný materiál a své výrobky s úspěchem vystavuje v mnoha galeriích celého světa. Některá její díla zakoupilo Izraelské muzeum (The Israel Museum) v Jeruzalému, Muzeum umění papíru (The Museum of Paper Art) v Durenu, Muzeum Nového Zélandu Te Papa (The Museum of New Zealand Te Papa) ve Wellingtonu a četné galerie a soukromé sbírky v Izraeli, Evropě a USA. V roce 1992 získala prestižní cenu Sussmanovy umělecké nadace. V nové vlasti sice používá jméno Chava, což se hebrejská podoba jejího původního křestního jména, na svoji rodnou zem ale nikdy nezapomněla a stále se k ní hlásí. I po létech emigrace hovoří krásně plynnou češtinou a ze svého domova v severním Negevu už několikrát do Prahy zavítala. Paní Chava Pressburger (jméno jejího muže, který pochází ze Slovenska, znamená Presburský, tedy vlastně Bratislavský) žije v Omeru nedaleko Beerševy. Vzpomínkové materiály na svého bratra předala místnímu Muzeu holocaustu a když se po havárii amerického raketoplánu Columbia Petrovo jméno, díky jeho kresbě, rozlétlo světem, podařilo se jí získat i jeho další, do té doby neznámé, deníky. Všech 6 sešitků zakoupila a později knižně vydala pod názvem "Deník mého bratra". V souvislosti s Petrem také namluvila komentář k dokumentárnímu filmu "Poslední let Petra Ginze", který vzikl r. 2011.