Antonín Zíb

V Rožmitále pod Třemšínem se v poslední květnový den roku 1902 narodil pozdější velký recitátor, vypravěč a kouzelník české řeči Antonín Zíb. Po obecné a měšťanské škole absolvoval obchodní akademii v roce 1923. V letech 1924 až 1934 se objevil jako herec nejrůznějších postav v řadě divadel a divadelních společností. V letech hospodářské krize se jako spíkr a recitátor dostal z nouze o pracovní příležitosti ke spolupráci s rozhlasem a byl mezi prvními stálými externích herci Radiojournalu. Ve společnosti kolegů Františka Nohela , Slávky Kleinové se vypracoval do pozice stálého člena rozhlasového hereckého souboru, a stal se z něj zaměstnanec rozhlasu. Nejen posluchači, ale zejména režiséři měli jen slova chvály na Zíbuv cit pro obsah předlohy a mimořádnou hlasovou schopnost ve spojitosti s rozsahem jeho interpretačních prostředků. Neměl v té době konkurenci a stal se první rozhlasovou osobností Československého rozhlasu. Zíbův hlas byl rozhodně jedním z nejoblíbenějších, které se šířily po rozhlasových vlnách. Jasně zapamatovatelný a plný pozitivních pocitů při jeho poslechu. Režisérem, který dokázal jako první využít umělecký potenciál Antonína Zíba, byl režisér Jaroslav Hurt. Skvělé hlasové dispozice využívali i další rozhlasový režiséři, jako např. Miloslav Jareš, Josef Bezdíček nebo Václav Sommer. Měkkým a podle potřeby i zvonivým hlasem dokázal uvést i v podmínkách rozhlasového studia, mnohdy bez zprostředkování nahrávací technikou a v přímém vysílání do života postavy Mistra Husa, Jana Žižky, Figara nebo Gynta a mnoho dalších. Zásadní význam má Antonín Zíb pro vývoj českého uměleckého mluveného slova a vytváření nového pojetí vypravěčského oboru. Jeho umělecké výsledky, obliba i význam je srovnatelný s důležitostí a významem českých divadelních mistrů, jakými byli Zdeněk Štěpánek, Eduard Kohout, Jan Pivec, Růžena Nasková a další. Jako spíkr se proslavil i při tvorbě řady filmových dokumentárních snímků. Jeho hlas je zachycen i v několika hraných filmech : Všude žijí lidé; Jarní vody a dal. Hlas Antonína Zíba byl v podstatě jeho „ hlavním klíčem“ ke svým posluchačům, kteří měli možnost zejména po roce 1945 ocenit Zíbovy schopnosti a umění v rozhlasové režii Josefa Bezdíčka, Miloslava Jareše a dalších , např. F. F. Šamberk J. K. Tyl/1948, Tyl/, Moliére Zdravý nemocný /1948, Argan/, Lakomec /1949, Harpagon/, N.V.Gogol Ženitba /1954, Ževakin/, J. K. Tyl Jan Hus /1956, Hus/, V. Dyk Zmoudření dona Quijota /1957,Sancho Panza/, H. Ibsen Peer Gynt /1958, Peer Gynt/ a mnoha dalších. Výjimečný hlas Antonína Zíba zazní již jen v nahrávkách - spíkr, recitátor a vypravěč Antonín Zíb zemřel v Praze 18. září roku 1972 ve věku 70 let. Erkul