Jindřich Mošna

Herec Národního divadla Jinřich Mošna je pohřben na Olšanských hřbitovech, Praha 3. Hrob je situován do sektoru I. ob, 5, 8.

Řekli a napsali o Jindřichu Mošnovi: …/pozn. komika/… u Mošny byla jako citlivá rtuť, stálý ohyb a kmit, stálá připravenost k třeštivým kouskům, přemetům, škubům, trhnutím, nátočům a zátočům, mimickým kličkám a výšlehům. I tvář-zdála se „ složená z tisícerých nejjemnějších svalů a nervů, dovolujících vzít na sebe vůbec každý tvar, každý výraz “, měla „plynulost oblaku, páry zvláčnělého vosku: k ustavičné změně každým přeletem vznětu“. Nevyčerpatelné zdroje životní chuti, schopnosti, podnikavosti, síly k vydávání!/1/ …jeho skoro padesátiletá divadelní činnost byla nepřetržitý, podivuhodný vzestup, bývalý „pouhý“ obveselovatel, vzrůstal na čelného evropského umělce o nějž se naší přední dramatikové ucházeli rolemi výslovně pro něj napsanými, a dospíval posléze k mistrovství, které tvořilo své jevištní lidi s uchvátivým pocitem libosti, nejvnímavější něhy a duchovní krásy./2/ /1-2, Jindřich Vodák, v čl. Před sto lety se narodil divadelní komik Jindřich Mošna, České slovo z 1.8. 1937/

…Dovedl se fantasticky přetělesňovat, měnit svoji tvář, ruce, nohy, tělo, zpíval, stepoval, žongloval, bylo-li třeba, projevil se i jako akrobat a dokonce i jako kaskadér. V Národním divadle jeho portréty lidí postupně vážněly, hrával tatíky, dědečky, dědky, na konci své strmé herecké dráhy vynikl i v Čechovovi a Gorkém. Příčinu obliby tohoto nevysokého prostého člověka mimořádného osobního kouzla hledejme však i v tom, žer dovedl dokonale zobrazovat řadové občany různých etap našich dějin tak, že diváci v ně viděli svého mluvčího. Měl v sobě velkou životní sílu, energii, byl dobrý i tvrdý. /František Černý-Portréty pražských herců,1994