Jindřich Mošna

Narodil se 1. srpna roku 1837 do kovářské rodiny v pražském Karlíně jako jedno z pěti dětí. Vzdělával se v Podole a také u sv. Jindřicha, u podolského učitele Koubka. Podle vyprávění již tam se ukázalo, že je dobrým zpěvákem. Po nějakou dobu navštěvoval piaristickou reálku, kde byl považován za zbrklého a bláznivě nezbedného jedince a od spolužáků získal přezdívku Hajnrýšek. Po této epizodě jej otec dal do učení k strýci Boehmovi ve Vodičkově ulici za mosazníka. V roce 1854 zakončil léta učňovská vyrobením krejčovské mosazné žehličky. S cechovním výučním listem s ještě osychajícím inkoustem se přes České Budějovice a Linec vydal do Vídně na vandr. Již během cesty, ale především ve Vídni, zahořel láskou k divadlu a od počátku vídeňského pobytu na Vídni obdivoval, že je plná divadelních scén a žije mnohostí a pestrostí zážitků. Netrvalo dlouho a vedle tovaryšských povinností vypomáhal v jednom z vídeňských divadel. Josephstadttheater byla jeho první štace, kde se objevoval v divadelním sboru jako statista nebo herec epizodních rolí. Později hrál u německé divadelní společnosti působící poblíž Vídně. Mnoho nechybělo a mohl se stát německým hercem v maďarském Temešváru. Nečekaně byl povolán do Prahy k vojenským odvodům, ale zřejmě pro menší postavu nebyl uznán k výkonu vojenské služby způsobilým. Do Vídně se již nevracel a zdálo se, že se do konce svého života bude trpělivě oddávat mosaznické práci. Ve skutečnosti, jen co se trochu usadil zapojil se mezi ochotníky hrající německy i česky ve Švestkově divadle na Starém Městě. Seznámil se zde s hercem Pavlem Švandou ze Semčic, se kterým studoval některé náročnější role. V roce 1859 zaskočil v Novoměstském divadle jako Kosinský v Schillerových Loupežnících, ale neudělal valný dojem, takže angažmá nedostal. Na Švandovo doporučení hrál krátce v divadelní společnosti J. A. Prokopa a od počátku roku 1860 u společnosti J. Kullasa, kde objevil Mošnovy výrazné komické vlohy režisér Karel Polák. U této společnosti Mošna setrval s menšími přestávkami až do března roku 1864, kdy byl přijat do souboru Prozatímního divadla, s nímž přešel v roce 1881 do činohry Národního divadla a hrál zde až do svého odchodu na zasloužený odpočinek v roce 1909. Za více jak čtyřicet let jako český herec zahrál nejméně pět stovek hlavních rolí a nebylo oblíbenějšího herce v té době nad Mošnu. Objevoval se v lidových fraškách, veselohrách i v operetách. Za nejtypičtější hereckou vlastnost Mošny doboví kritici i divadelní odborníci považovali, jeho tvůrčí intuici a nemylný postřeh pro realistický detail. Vysoce byl hodnocen pro nevyčerpatelnou hereckou schopnost převtělování a obměňování vlastní osobnosti v jevištních kreacích. Dokázal zpívat a tančit současně ve vysoké intonační dovednosti, žongloval a vyrovnal se i cizím hostujícím klaunům. Spolu s herci Františkem Ferdinandem Šamberkem /1838-1904/ a Josefem Frankovským /1840-1901/ tvořili sehranou trojici arénních komiků. Vedle své herecké práce je také autorem dvou sbírek rozpustilé a sociálně laděných kupletů: Sólové výstupy Jindřicha Mošny /1876/ a Nové sólové výstupy Jindřicha Mošny /1883/. Znamenité a památné byly Mošnovy výkony v rolích: Klicperův Hadrián z Římsů; Tylův blanický Jiřík; dudácký impresário Vocílka; Šamberkův potrhlý ostrostřelec Pecka a Bábovkův sluha Benjamin, Mrštíkův pololáník Lízal až k vrcholu představovanému v molierovském Harpagonovi nebo Shakespearovu Shylockovi. Jindřich Mošna, jeden ze symbolů českého herectví, zemřel v Praze 6. května roku 1911 ve věku nedožitých 74 let. Erkul