Tamara Poletika

Prosadila se jako výtvarnice a spolupracovnice na filmech Ivana Ufimceva. Kursy určené pro výtvarníky a režiséry animovaných filmů absolvovala v poválečných letech 1944-1946., kdy začala působit ve studiu Sojuzmultifilmu..Od roku 1964 počala pracovat v odboru loutkových filmů K jejím pracím patřila i spoluúčast na filmu ,,Dobrodružství barona Prášila " z roku 1967..(režie: Anatolij Karanovič - také film : Komediant),,Tradice loutkového divadla jejich použití v animaci, byla charakteristická nejen pro animaci v Moskvě, ale i v jednotlivých tehdejších republikách Ruský loutkový film se začal formovat v polovině padesátých let, ale jeho velký rozvoj klademe do let 1967-1971 (třetí film:,,Kdo řekl máj" (vladimir Degtarev přinesl hlavní cenu na festivalu ve Francii..),: ,,Zdá se mi, že jazyk loutek je přístupný dětem..děti milují pohádku, fantastiku a loutky v tom nemají omezení". Ti, co přicházeli k loutkovému filmu měli za sebou často zkušenost s divadelním prostředím, nebo byli absolventy divadelních fakult..Každá spolupráce režiséra a výtvarníka byla experimentem, který byl doplněn prací kameramanů, jak tomu bylo např. u filmu: ,,Rozčarování" podle románu Jurije Olešy..(kde hlavním tématem bylo potýkání živého a neživého)- kde jedny loutky vystupovaly jako živé postavičky, druhé jako pouze v roli loutek, třetím byla přisouzena role statistů..Sedmdesátá léta se vyznačovala postupnou individualizací tvorby..Krize postihující ruský loutkový film na počátku devadesátých let měl objektivní příčinu: budova loutkových animátorů byla navrácena pravoslavné církvi a část z nich přešla do tehdy vznikající společnosti Christmas