Robert Braun

Pražský rodák Robert Braun, pozdější tanečník, choreograf i pedagog se již v dětských letech a především během svého dospívání projevil své výrazné pohybové schopnosti ve spojení s hudbou, že se stal žákem baletní školy Marie Máchové-Klimešové, Emy Geitlerové a Jelizavety Nikolské. Na pomyslná divadelní prkna vstoupil v Divadle na Slupi v divadelní sezóně 1931/1932 jako herecký elév. Vyzkoušel si divadelní atmosféru a ještě ve stejné sezóně se objevil i v divadle Uranie. Od roku 1932 do roku 1938 se po dokončení tanečních studií stal magnetem mnoha pražských varietních scén. Vystupoval nejen jako tanečník, ale i výborný stepař, dílem artista a akrobatický tanečník.V roce 1935 si zatančil v Národním divadle jako host a předvedl zdařile stepařská sóla v Kaufmannově a Hardtově hře Vesele se točíme dokola. Počínaje rokem 1938 byl stipendistou a v letech 1941 až 1945 vystupoval jako člen baletu Národního divadla. Po osvobození v roce 1945 byl jako baletní mistra a souběžně i jako choreograf v angažmá v opeře Divadla 5. května. Po jeho sloučení s Národním divadlem zastával stejnou pozici také v Národním divadle až do počátku roku 1953. Od prosince 1952 byl vedoucím baletu pražského Smetanova divadla, odkud přešel po dvou měsících do Ostravy, aby v sezóně 1953/1954 zastával místo šéfa baletu Státního divadla Ostrava. Období Braunových přesunů neskončilo ani v roce 1954, jelikož se na dva roky stal pedagogem Slovenského l´udového uměleckého kolektívu Bratislava, známého pod zkratkou SLÚK. Od roku 1956 do roku 1961 byl náčelníkem taneční složky Vojenského uměleckého súboru Bratislava. Počínaje rokem 1961 začala pro Roberta Brauna dlouhá životní etapa, když se stal šéfem baletu a choreografem divadla v Ústí nad Labem s výjimkou let 1966 až 1968, která své schopnosti realizoval jako baletní mistr v rakouském Štýrském Hradci. V Ústí setrval i po svém odchodu do důchodu v roce 1974, kdy se věnoval ještě externě pedagogické činnosti. Své životní pedagogické poslání zahájil již v roce 1935, když získal koncesi pro vedení soukromé baletní školy a pokračoval v podstatě u všech divadel, kterými během let prošel. Řadu let také učil na Konzervatoři Praha /1945-1950/, HAMU /1952/1953/ a VŠMU /1952-1960/. V roce 1954 založil v Ostravě taneční oddělení na Vyšší hudebně-pedagogické baletní škole. Během svého života byl nejprve manželem tanečnice Věry Nollové, později tanečnice Libuše Stejskalové a nakonec byla jeho životní partnerkou Věry Beranová-Braunová. Jako choreograf své schopnosti Robert Braun předvedl milovníkům baletu např. v Čarodějné lásce /1948/, Giselle /1954/, Šeherezádě /1954/, Kamenném kvítku /1961/, Labutím jezeře /1965/, Z pohádky do pohádky /1965/, Popelka /1968/ a dal. Jako tanečník své expresivní taneční umění předvedl např. v roli Černocha ve Skříňce hraček /1939/, Cechmistra v Králi Lávrovi /1940/, Pantalona v Harlekýnových milionech /1944/ a ve své slavné a největší roli Krysaře ve stejnojmenném baletu Pavla Bořkovce a v choreografii Joe Jenčíka /1942/. Robert Braun zemřel 16. ledna roku 1982 v Ústí nad Labem, které se mu nakonec stalo domovem na Braunovu nejdelší životní etapu, ve věku nedožitých 68 let. Erkul