Renata Bogdanska

Renata Bogdanska, vlastním jménem Irena Renata Jarosiewicz, se narodila 12. května 1920 v Bruntále na severní Moravě. Jejím otcem byl kněz uniacké (řeckokatolické) církve rusínského původu, zatímco matka pocházela z bohaté polské statkářské rodiny. Od roku 1926 žila rodina ve Lvově, kde se děvčeti dostalo dobrého vzdělání. Protože Irena Renata měla, stejně jako její rodiče, značné hudební nadání, studovala hru na klavír a zpěv na Polskim Towarzystwie Muzycznym a připravovala se tak na dráhu umělkyně. To ale s výbuchem II. světové války skončilo a na Renatu namísto slavnostně vyzdobených koncertních sálů čekalo putování s estrádní dechovou skupinou Henryka Warse, s níž vystupovala pro vojáky Rudé armády po celém SSSR. V této činnosti pak pokračovala i po vstupu do nově vznikající Polské armády, vytvořené na ruském území. S 2. polským sborem generála Wladyslawa Anderse prošla od Buzuluku přes Írán, Irák, Palestinu a Egypt až do Itálie. V té době přijala i svůj umělecký pseudonym - Renata Bogdanska. Po bitvě o Monte Cassino (1944) zaznamenala mezi svými krajany ohromný úspěch interpretací písně "Czerwone maki na Monte Cassino". Písnička se stala doslova hitem nejenom mezi polskými vojáky, ale zasáhla i srdce jejich velitele, generála Anderse, který se do mladé umělkyně hluboce zamiloval. Oba však byli v té době zadaní, takže to byly city pouze platonické. Po válce už se Renata Bogdanska do Polska nevrátila - nejprve zůstala v Itálii, kde roku 1946 účinkovala ve dvou filmových snímcích svého krajana a válečného i uměleckého kolegy Michała Waszyńského: "Wielka droga" a "Cizinec ze San Marina". Po rozchodu se svým prvním mužem, zpěvákem a hudebníkem Gwidonem Boruckim, se ale přestěhovala do Londýna, kde se roku 1948 stala ženou svého bývalého velitele, generála W. Anderse. Ačkoliv věkový rozdíl mezi nimi činil plných 28 let, šlo údajně o velice harmonický a láskyplný svazek, ze kterého se narodila dcerka Anna Maria a který ukončila až Andersova smrt (12. května 1970). Sama Renata Bogdanska se od poloviny 50. let znovu vrátila k umělecké činnosti - spolupracovala s londýnským vysíláním BBC (v letech 1958 - 1962) a Rádiem Svobodná Evropa,zakládala polská kulturní střediska a krajanské spolky, pro které pak vystupovala nejenom v Británii a celé západní Evropě, ale dokonce i v Izraeli. Na obrazovce se ale znovu objevila až roku 1994, kdy o ní polský režisér Andrzj Konicki natočil životopisný film. Usnesením polského prezidenta Lecha Kaczyńského byl dne R. Bogdanské 12. května 2007 za mimořádný přínos k nezávislosti Polské republiky, zásluhy na polské státnosti a vlasteneckou činnost, slavnostně udělen Krzyż Komandorski Orderu Odrodzenia Polski. Roku 2003 se zúčastnila natáčení dokumenti SEANS, kde ještě jednou zavzpomínala na svoji práci ve filmu "Wielka droga". Renata Bogdanska se dožila úctyhodných devadesáti let a zemřela 29. listopadu 2010 v Londýně. Urna s jejím popelem nejprve spočinula na hřbitově v Mortlake, 21.května 2011 však byla převezena na vojenský hřbitov pod Monte Cassino, kde byla uložena po boku Renatina manžela Wladyslawa Anderse.