Baby Peggy

Legendou mezi americkými dětskými hvězdami je bezesporu malá Baby Peggy, rozkošná dívenka, která stanula před filmovou kariérou v podstatě již v batolecím věku. Peggy-Jean Montgomery, jak zní její rodné jméno, se narodila v Mercedu (stát Kalifornie) 26. října roku 1918. Některé zdroje chybně uvádějí, že rodné jméno malé Peggy znělo Margaret. Toto jméno skutečně bylo rodičům Peggy doporučeno, avšak oni jej odmítli. Pravdou je, že Peggy-Jean nebylo až tak výstřední kombinací jako jméno jejich starší dcery. Té se říkalo Louise, občas Jackie, plným jménem však byla Jack-Louise Montgomery. CESTA MALIČKÉ PEGGY PŘED KAMERU Peggyin otec, Jack Montgomery (1891 – 1962), patřil k velkým obdivovatelům silných pistolníků a tvrdých mužů ze Západu. Prvotní westerny v němé éře jej doslova očarovaly a on také zatoužil se stát součástí stříbrného plátna. Díky výborné fyzické kondici byl angažován u filmu jako kaskadér, zastupoval dokonce v náročnějších scénách legendárního filmového kovboje Toma Mixe. Maličkou Peggy-Jean bral často s sebou na natáčení doufaje, že roztomilá dívenka osloví někoho z filmových tvůrců. Přání pana Montgomeryho se splnilo. Těžko říct, zda manželka a matka dcerky – Marian – směla do rozhodnutí svého chotě nějak výrazně zasahovat. Pravdou však je, že zatímco jiní rodiče se za každou cenu snažili své děti před hereckým byznysem uchránit, pan Montgomery naopak tvrdě prosazoval svou dcerku do filmových studií a zcela převzal záštitu nad veškerými smlouvami a výší honorářů. Dlužno ovšem dodat, že talentovaná a nadaná malá Peggy-Jean opravdu byla. Bezprostřední dívenka neznající trému se chovala před kamerou naprosto přirozeně a stala se doslova miláčkem amerického publika. Psal se rok 1921 a malé Peggy byly pouhé 3 roky! Přesto šla z jednoho filmu do druhého. Ano, jednalo se spíše o krátké komediální skeče, nicméně přesně to si tehdejší publikum němého filmu žádalo. V letech 1921 až 1924 se Peggy objevila ve 150 krátkých snímcích, v nichž vystupovala po boku oblíbených zvířecích hvězd či parodovala slavné herce své doby – v jedné roli se objevila ve stylizaci do podoby populární herečky jménem Pola Negri (1897 – 1987). Snímky s názvy „Her Circus Man“, „Penrod“, „The Law Forbids“ či „Helen´s Babies“ jsou jen namátkově jedny z mnoha hereckých příležitostí pro malou Peggy z tohoto období. PEGGY JAKO PANENKA I ESTRÁDNÍ UMĚLKYNĚ Peggy se stala doslova přes noc hvězdičkou stříbrného plátna. Publikum ji milovalo, vyráběly se dokonce panenky s její tváří, které v dnešní době znamenají pro sběratele investici vysokých částek. Otec Jack pečlivě hlídal každou smlouvu, kterou za dívenku podepsal, bohužel však jeho nároky a chování často překračovaly hranice slušnosti. O své dceři veřejně prohlašoval, že její úspěch není důkazem jejího talentu, nýbrž poslušnosti, kterou v ní vypěstoval. Dokud byla Peggy maličká, nevnímala tuto otcovu dravost po jejím úspěchu a penězích, v pozdějších letech se s tím však již smiřovala jen stěží. V roce 1925 došlo k finančním problémům, které neuváženým krokem zavinil právě Peggyin otec. Peggy postupně přestávala natáčet a začala se více objevovat v tzv. vaudevillových show na divadelních prknech. Jako malá estrádní umělkyně působila od roku 1925 do roku 1929 s tím, že pouze jedinkrát v tomto období se objevila před filmovou kamerou, a sice roku 1926 ve snímku „April Fool“. Těžko říct, jaká část kariéry byla pro malé děvčátko snažší – ať již jako dětská filmová star či estrádní umělkyně musela tvrdě pracovat. V batolecím věku stála před kamerou 8 hodin denně 6 dnů v týdnu! Režim jejího dne byl přísný a přísný byl zejména ambiciózní otec, který poté, co Peggy odešla ze světa filmových kamer, využil jejího nadání na nejrůznějších turné po Spojených státech a Kanadě v již zmíněných vaudevillových show. NÁVRAT PŘED KAMERU, TEENAGERSKÁ LÉTA A DEFINITIVNÍ ODCHOD OD FILMU V roce 1930 se rodina Montgomeryových vrátila zpět do Hollywoodu. Otec Jack se pokusil o znovunavrácení své dcery Peggy do filmové branže. Nyní to však již tak jednoduché nebylo. Němý film vystřídal zvukový, dával se menší důraz na skeče a mimiku tváří, do popředí se dostalo mluvené slovo. Také grotesky a krátké snímky již ustupovaly více náročnějších filmům s větším dramatickým potenciálem. Nicméně v hlasových dispozicích u Peggy problém nebyl, dokonce namlouvala krátké sekvence u tzv. pohyblivých obrázků (předchůdce komentářů). Přestávala však pomalu a jistě býti dítětem. Z malého děvčátka se stávala slečna v teenagerském věku, které otec dokonce zakazoval nosit brýle, aby se tak nesnížila její prodejní hodnota ve filmovém průmyslu. Peggy-Jean si stále více uvědomovala odvrácenou stránku umění – honbu za penězi, ztrátu soukromí, pomíjivost kariéry a úspěchu. Ačkoliv ve zvukové éře několik filmů ještě natočila, stále více toužila ze světa filmu zcela odejít. V roce 1938 bylo Peggy-Jean již 20 let! Mladá žena natočila svůj poslední snímek „Having Wonderful Time“. V té době již tři roky nežila se svými rodiči. Ve svých sedmnácti letech si spolu se starší sestrou Louise pronajala byt a snažila se tak zcela vymanit vlivu náročného otce. Za absolutní východisko, jak uniknout filmovým reflektorům, považovala Peggy-Jean sňatek. V roce 1938 se provdala za hece Gordona Ayerse. Toto bezdětné manželství bylo rozvedeno o deset let později. NEGATIVNÍ A POZITIVNÍ DOZVUKY BÝVALÉ SLÁVY Peggy-Jean si dlouhá léta nesla svou dětskou hereckou slávu jako určité stigma. Mladá žena prodělala několik nervových zhroucení, první manželství, v němž spatřovala únik z nenáviděného hereckého života, nebylo šťastné. Teprve ve zralejším věku nalezla svůj klid a nový životní smysl. Dne 15. května 1954 se provdala za Boba Careyho a z manželství se narodil syn Mark. Novým smyslem života Peggy-Jean se stala její rodina a na prahu šedesátky se bývalá herečka ponořila do literárního světa. Napsala několik publikací, mezi nimi také knihu s příznačným názvem „Hollywood´s Children“ (Hollywoodské děti), v níž popisuje své zkušenosti a pocity z vlastní dětské filmové kariéry. Své knihy vydávala pod nových jménem Diana Serra Carry a pod tímto jménem ji také zná současná americká veřejnost. Na Baby Peggy se však nezapomnělo. Peggy-Jean alias Diana natočila několik televizních dokumentů vztahujících se k její bývalé dětské profesi, byla též hostem mnoha filmových i televizních festivalů. V roce 1996 vydala svou autobiografii s příznačným názvem „Co se stalo s Baby Peggy?“ Navzdory již pokročilému věku je Peggy-Jean neboli Diana stále vitální dámou zajímající se o kulturní a celkově umělecké dění. Se svou minulostí se již srovnala a odpustila také svému otci, že ji připravil o běžné dětství jejích vrstevníků. Za velikou ztrátu však lze bezesporu považovat nenávratně zničenou spoustu snímků s malou Baby Peggy, neboť shořely při požáru hollywoodských studií v roce 1926. Dohledatelná oficiální filmografie malé Peggy-Jean činí 57 titulů, nicméně není vyloučeno, že celkový počet těchto krátkých snímků, nenávratně ztracených, se blížil až k číslu 200.