Vsevolod Sanajev

Vsevolod Vasiljevič Sanajev se narodil 25. února 1912 v Tule. Jeho předkové patřili mezi tamní uznávané umělecké zbrojíře a předpokládalo se, že tomuto řemeslu se bude jednou věnovat i malý Seňa. Toho však přitahovalo umění jiného druhu - herectví. S jeho účinkováním v místním činoherním souboru se ještě rodiče ještě jakž-takž smířili, ale když si synek postavil hlavu, že půjde studovat do Moskvy, bylo doma zle. Rozzlobený otec dokonce zakázal poslat mu tam zimní oblečení a doufal, že tak nezdárného potomka přinutí k návratu. Zmýlil se - syn, odmalička vedený k pevné odpovědnosti za svá rozhodnutí, se nevzdal a přes všechny překážky se stal studentem Státního ústavu divadelního umění (GITIS), který absolvoval v roce 1937. Po závěrečných zkouškách byl přijat do slavného MCHAT-u, ale příliš spokojený tam nebyl a v roce 1942 se rozhodl odejít. Další tři roky strávil v Divadle MOSSVĚT a v letech 1946-48 byl členem Divadla filmového herce. Krátce (1949-1950) také vyučoval na VGIK-u, jeho snem však bylo filmové herectví... Tady debutoval už roku 1938, kdy ve filmu "Volha, Volha" ztvárnil hned dvě role (tedy spíš roličky): vousatého dřevorubce a holobrádka hudebníka. Na první větší roli si však musel počkat až do roku 1940, kdy se objevil ve filmu "Ljubimaja devočka". K nespornému hereckému talentu se u Vsevoloda Sanajeva družil také vynikající hudební sluch, což obojí přispělo k jeho celkovému počtu filmových rolí, který přesáhl 80. Zahrál si tak (mimo jiné) např. podplukovníka Lukina ve všech dílech Ozerova "Osvobození", seržanta Kozlova v "Pět dní - pět nocí" (1961), profesora Stěpanova v komedii "Třesky plesky" (1972), Jaroslava Stěpanoviče v "Zapomenuté melodii pro flétnu" (1987) a mnohé další. Nebylo vyjímkou, že natáčel i 5 - 6 snímků ročně. Vsevolod Sanajev byl především mistrem menších a vedlejších rolí, těch hlavních mu osud příliš nenadělil - jednou z nich si ale natrvalo dobyl srdce mnoha diváků. Byl to moudrý kriminalista Zorin, jehož Sanajev ztvárnil hned ve třech filmech: "Návrat svatého Lukáše" (1970), "Černý princ"(1973) a "Verze plukovníka Zorina" (1978). Sanajev byl velkým obdivovatelem Vasilije Šukšina a zahrál si i v několika jeho filmech - "Váš syn a bratr" (1965) či "Podivní lidé" (1969). Když však měl pronést smuteční projev na pohřbu herce, s nímž jej pojilo i osobní přátelství, nemohl pro pláč ani promluvit. Sanajevovo herectví připomínalo běh na dlouho trať, titulu Národní umělec se dočkal až téměř po třiceti letech od zahájení kariéry - 29.09.1969. V posledních letech si občas posteskl, že by si byl rád častěji zazpíval a zahrál v komediích, což se mu nakonec splnilo alespoň v jeho posledním díle - bláznivé vesohře "Širli- Myrli" z roku 1995. Brzy poté, 26.01.1996, Vsevolod Sanajev ve věku 84 let umírá. Je pochován na moskevském Novoděvičím hřbitově, kde sdílí náhrobek se svojí milovanou ženou. Herečkou je i jejich dcera Jelena, bývalá manželka herce a režiséra Rolana Bykova a stopami slavného dědy se vydal rovněž vnuk Pavel Sanajev, mladý ruský herec, scénárista a režisér.