Xena Longenová

Rodné jméno české herečky Xeny Longenové bylo Polyxena Marková. Narodila se 3. srpna roku 1891 ve Strakonicích. Pocházela z herecké rodiny. Její maminka H. Marková působila u kočovné Frýdovy divadelní společnosti, kde hrála společně s Hanou Jelínkovou, sestrou Terézie Brzkové. Později byla známá jako Hana Vojtová (nevlastní matka J. Vojty). Hercem byl také Polyxenin otec Antonín Marek, stejně jako dva bratři Adolf a Vladimír. Polyxena se též vydala v hereckých šlépějích, na čemž měl též velkou zásluhu Emil Artur Pittermann (1885 – 1936). Jednalo se o pražského kabaretiéra, který původně působil u kočovného divadla společně s Eduardem Schmitem (později literát Eduard Bass). Vystupoval v prvním českém kabaretu „U Labutě“ Na Poříčí. Pittermann přijal umělecké jméno Longen díky své vysoké postavě. Byl vyznavačem bohémského stylu a v roce 1907 se podílel na založení avantgardní malířské skupiny „Osma“. V roce 1910 došlo k seznámení Longena a Polyxeny. Longen tehdy působil v kabaretu „Lucerna“, kam ho angažoval Karel Hašler. Bohém se snědou tváří mladičkou umělkyni fascinoval. Upoutávala na sebe pozornost, ale dlouho si jí kabaretiér nevšímal. Když se tak konečně stalo, nesl tento fakt velmi nelibě Polyxenin otec. Vedl venkovskou divadelní společnost a ze své dcery chtěl mít zpěvačku. Její lásku ke kabaretnímu umělci nesl velmi nelibě a s volbou své dcery se nikdy nesmířil. Polyxena si však prosadila svou a i přes nesouhlas otce se za Artura Longena provdala. Po sňatku s Polyxenou, která si začala zkráceně říkat Xena, začali manželé Longenovi vystupovat společně s velkým úspěchem po celé Evropě. Objevovali se na pražských či brněnských scénách, hráli také v Berlíně, ve Vídni či v Terstu. Na konci první světové války se objevili také na scéně Národního divadla v Lublani. Zde dosáhli mimořádného úspěchu. Je pravda, že toto období nebylo jednoduché pro Xenu po zdravotní stránce. Onemocněla zde zápalem plic a kvůli dlouhé rekonvalescenci nebyl možný návrat do vlasti, z níž se mezitím stala Československá republika. Jejich přirozenost a také spousta energie, jíž překypovali, jim umožňovala hladké proplouvání různými evropskými scénami, nezalekali se jazykových bariér, imitovali různé postavičky z periférie, předváděli různé mimické a parodické scénky, bavili obecenstvo. Když válka skončila, působili ještě manželé Longenovi krátce v Paříži, ale posléze se vracejí do Prahy. Objevují se na scénách kabaretů „Červená sedma“ a „Bum“ a následně Longen zakládá vlastní kabaret s názvem „Revoluční scéna“, který otevírá 3. září roku 1920. K nejvýznamnějším a nejúspěšnějších inscenacím v „Revoluční scéně“ patří VOJCEK od Büchnera. Jednalo se o první uvedení této hry v českém jazyce, kde exceloval samozřejmě sám Longen společně s Ferencem Futuristou a Mílou Pačovou. Na podzim roku 1921 měla premiéru hra Egona Ervína Kische TONKA ŠIBENICE, jež byla později na přelomu němé a zvukové éry také převedena na filmové plátno. V roli Tonky úspěšně zazářila sama Xena Longenová, uvádí se, že přímo pro ni byla tato hra také napsána. Na scéně Longenova kabaretu byla též uvedena dramatizace Haškova ŠVEJKA, v níž Longen překvapivě nehrál titulní roli (tu ztělesnil Karel Noll), majitel kabaretu se převtělil do role feldkuráta Katze. Na začátku roku 1922 musela být „Revoluční scéna“ uzavřena. Důvod? Nízké finanční výnosy, časté cenzurní zásahy do uváděných děl, pro obecenstvo prý až přílišná umělecká náročnost představení. Longenovi odjeli do Berlína, kde se Artur stal ředitelem kabaretu „Wilde Bühne“. Jednalo se ovšem o přechodné období, již následující rok se objevili v Brně, kde Longen půl roku provozoval divadlo. Ještě téhož roku – 1923 – získali Longenovi angažmá v pražském kabaretu „Rokoko“. V roce 1925 Longen společně s mladými absolventy konzervatoře sdruženými v Českém studiu vytvořil spolek „Sečesteal“ (= Sjednocené ensembly České studio a E. A. Longen). Činnost spolku, který měl pokračovat v tradici „Revoluční scény“ však uvízla na střetu dvou rozdílných světů, proto se Longen po čase distancoval a věnoval se spíše spolupráci s Vlastou Burianem, v jehož divadle vystupovali společně s Xenou. Celou svou uměleckou kariéru stála zřejmě Xena Longenová ve stínu svého chotě. Je pravda, že to byl on, kdo vedl veškeré její herecké kroky. V roce 1926 se Xena objevila také na filmovém plátně. Pod režijním vedením Přemysla Pražského hraje ve filmu PRACH A BROKY, komediálním snímku, v němž se objevil mj. také Theodor Pištěk, Jindřich Plachta či Vladimír Borský. Herecké umění Xeny v postavě vdovy Šroubkové si bohužel dnes již nepřipomeneme. Filmové materiály se nedochovaly. Z předchozích řádků by bylo patrné, že manželství Longenových bylo harmonické, veškeré úspěchy či neúspěchy snášeli společně. Pravdou však je, že se mělo naplnit tušení Xenina otce. Manželství s Longenem jeho dceři nepřineslo štěstí. Možná první léta, avšak v průběhu let dvacátých bylo již víc než bouřlivé, docházelo k mnoha konfliktům. Longen navíc na Xenu naléhal, aby s ním odešla na venkov, to odmítla. Bála se, že by zde již naplno pohřbila své herecké ambice. Doufala v trvalé angažmá v Praze, snila i o Vinohradském divadle, avšak marně. Na bývalou kabaretní hvězdu se jakoby zapomnělo. Velký emociální tlak jak v soukromém životě, tak i z pracovních neúspěchů se bohužel musel negativně projevit. Svůj život nakonec dobrovolně ukončila skokem z okna v noci 23. května roku 1928 v Praze. Byla pochována za velké účasti smutečních hostů, mezi nimiž byl také autor TONKY ŠIBENICE E. E. Kisch, na dnes již zrušeném hřbitově na Malvazinkách. V rodině Markových si tragédie vybrala ještě jednou svou daň, když jeden z Xeniných bratrů zahynul pod koly parního válce při natáčení filmu s V + W – HEJ RUP v roce 1934. Byť poslední léta jejich manželství byla naplněná hádkami a odděleným žitím, přesto Longena smrt jeho ženy hluboce zasáhla. Často chodil na její hrob a na svou první ženu nezapomněl ani po sňatku s Marií Uhlířovou, s níž se oženil na Silvestra roku 1928. Za svědka mu šel jeho přítel Vlasta Burian. Po nástupu zvukové éry se Longen podílel na vzniku několika českých filmů (např. titulní postava ze snímku AFÉRA PLUKOVNÍKA REDLA – rok 1931). Na jiných snímcích se podílel jako scénárista (např. NEZLOBTE DĚDEČKA – 1934). Ve druhém manželství se mu narodila dcera, bývalý bohém a bouřlivák konečně „zkrotl“. Odstěhoval se z Prahy a započal své klidnější období života. Stále však vzpomínal na milovanou Xenu. Do uměleckého nebe svou první choť následoval 24. dubna roku 1936, kdy v Benešově zemřel na perforaci žaludečního vředu. Život jeho manželky Xeny je zaznamenán v románu HEREČKA, který napsal sám E. A. Longen. Byl vydán roku 1929. Jiná kniha s názvem EMIL ARTUR LONGEN A XENA vyšla v roce 1936. Napsali ji František Sauer a Stanislav Klika. Také v ní zůstalo zaznamenáno svědectví bouřlivého životě legendárního pražského páru kabaretních umělců – manželů Longenových. Použité zdroje: Článek „Konec krále bohémy“, dostupný z: http://radkopytlik.sweb.cz/his_dm_a.html Článek o X. Longenové, dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/program/10169363202-19.05.2008-06:30-2-kalendarium.html „Český hraný film I.“, vydal NFA, Praha, 1995, ISBN: 80-7004-082-3