Marie Pavlíková

Marie Pavlíková pocházela z Tišnova, kde byl její otec správcem lihovaru. Rodina byla sice kulturně orientovaná, ale pro Mariinu touhu stát se herečkou neměla příliš mnoho pochopení. Pavlíková již od dětských let hrála ochotnické divadlo, v době studií na dívčí škole Vesna v Brně prošla hereckou a pěveckou průpravou u známých brněnských umělkyň. Jako dvacetiletá se objevila v němém filmovém přepisu Mrštíkova románu POHÁDKA MÁJE (1926). V roce 1927 byla angažována do brněnského Národního divadla, kde původně působila v operetě a setkala se zde s řadou později významných osobností, například s Oldřichem Novým, hrála v Rosemarie nebo Polské krvi a v dalších bezmála třiceti operetách. Se zpěvohrou však nakonec nebyla příliš ztotožněná a zatoužila po činohře. Nabídku na přestup do Vinohradského divadla odmítla a v rámci brněnského Národního divadla přešla v roce 1930 do činohry, v níž pak působila až do svého odchodu do důchodu (1974). Nucenou přestávku v herecké práci prožila v době války, kdy bylo brněnské Národní divadlo uzavřeno, Pavlíková pak působila v nacisty trpěném Českém lidovém divadle, nakonec ale byla totálně nasazena a na konci okupace pracovala jako dělnice v brněnské Zbrojovce. Marie Pavlíková proslula nejen elegantním zjevem, ale také svým šarmantním vystupováním, uplatnila se v řadě rolí mondénních dam, herecké schopnosti ale prokázala i v psychologicky složitých portrétech, přičemž vždy excelovala vysoce kvalitním uměním konverzace. Na jevišti Národního divadla hrála ve stěžejním klasickém repertoáru (Hamlet, Richard III., Lucerna, My Fair Lady, Srpnová neděle, Gazdina Roba, Mnoho povyku pro nic), svou divadelní dráhu zakončila rolí babičky v Jenůfě. Po odchodu z Národního divadla pak ještě hrála v rolích starších žen na avantgardní scéně legendárního Divadla Na provázku (Pohádka máje, Kytice). Jako osmdesátiletá pak ještě v roce 1986 hrála pohostinsky v brněnském Národním divadle ve hře V zajetí něžné chiméry. Bytostné sepjetí Marie Pavlíkové s přední brněnskou scénu vyústilo v její minimální participaci v českém filmu. Po již zmíněném němém snímku podruhé vstoupila do světa filmu nevelkou rolí učitelky v melodramatu HŘÍCH MLÁDÍ (1935) v režii svého manžela A. Podhorského. Znovu se pak objevila v roli šéfovy ženy v tendenčně pojatém sociálním dramatu BOTOSTROJ (1954). Poslední filmovou roli babičky si zahrála v hořké komedii KALAMITA (1981), kam byla doporučena herci Divadla Na provázku, s nimiž tehdy spolupracovala (hlavní roli zde hrál Bolek Polívka). Jestliže pro film vytvořila Pavlíková jen čtyři role, více příležitostí dostala v televizi, a to především v produkci brněnského studia. Hrála například ve zdařilých inscenacích MOUDRÝ ENGELBERT (1968), PARADAJS (1970), ODCHOD BEZ ŘÁDŮ (1982) nebo KOMTESA MARY (1983). Naposledy se divákům připomněla rolí stařičké matky jednoho z četníků v seriálu ČETNICKÉ HUMORESKY (2000). Marie Pavlíková vynikala po celý život jako emancipovaná žena (proslulá byla její záliba v automobilismu a létání), až do stáří pěstovala čilé společenské styky a za zmínku stojí také její obdivuhodná vitalita. Jejím osudům byl věnován televizní dokument Marie Pavlíková (2001). Marie Pavlíková byla dvakrát vdaná. Prvním manželem byl její herecký kolega z Brna, Aleš Podhorský (1900-1964), který však krátce po sňatku odešel jako režisér do Prahy (1937) a manželství se po třech letech rozpadlo. Za války se pak Pavlíková provdala podruhé za inženýra Karla Kleinberga, který však následkem štvavé atmosféry zemřel již v roce 1944. V roce 1966 byla Pavlíková jmenována Zasloužilou umělkyní, v roce 1986 pak v rodném Tišnově obdržela čestné občanství. Zemřela jako nejstarší česká herečka v Brně 27. září 2003 ve věku 97 let.