Vojtěch Rakous

8. prosince 1862 přišel na svět ve Starém Brázdimě, malé středočeské vesničce nedaleko Brandýsa nad Labem, druhorozený syn Josefa Šalamouna Österreichera a jeho manželky Barbory (rozené Pollákové) - Adalbert. Rodina byla značně chudá a jediné, oč v nebyla nouze, byly děti, kterých se tu celkem narodilo neuvěřitelných 17. Na pravidelnou školní docházku se tehdy tak přísně nehledělo, přesto malý Bertl i jeho bratři pilně docházeli do židovské školy v Brandýse, kde se jim dostalo základního vzdělání. Do svých 13 let tak budoucí spisovatel a humorista Vojtěch Rakous (jak si později říkal), uměl jenom česky. V srdci se také celý život považoval za Čecha, rád četl starší českou literaturu, zvláště pak J. K. Tyla a Jana Nerudu. S němčinou přišel do styku až v Praze, kde se v obchodě s galanterním zbožím učil kupeckému řemeslu. Po devíti letech se vrátil do rodného kraje, kde živil se jako hauzírník (podomní obchodník) a obchodoval s obilím. Už v té době začal koketovat s literaturou a psát své první humoresky a drobné črty z venkovského života. Později založil s bratrem Karlem v Praze obchod s obuví, a v roce 1895 se oženil s Emilií Neumannovou. Firma nesla hrdý název Staroměstská tržnice obuví, Karel vedl hlavní "závod" v Jindřišské ulici, Vojtěch pak filiálku v Libni. Za uměleckým pseudonymem V. Rakouse stojí Jan Herben, redaktor týdeníku Hvězda, kam Rakous roku 1885 zaslal k posouzení několik svých rukopisů. Vtipné povídky vzbudily pozornost a tak jejich autorovi vznikla prostým překladem rodného jména jeho dvojí identita - obuvník Östreicher, literát Rakous. Časem se pod tímto novým jménem stal pravidelným přispěvatelem nejen Hvězdy, ale i Palečka a dalších novin a časopisů, převážně českožidovského ražení. Knižně však jeho první práce vyšly až v roce 1908, tedy na prahu padesátky. Postupně pak publikoval čtyři soubory povídek, které ilustrovali mimo jiné Adolf Kašpar a Josef Lada. Ve svých knížkách V. Rakous mistrně shrnul řadu povídek z venkovských "židovských hnízd", blízkých jeho původu i srdci. Nejznámnější z nich je "Modche a Rézi", která se r. 1926 dokonce dočkala zfilmování, značného uznání ale dosáhly i soubory "Doma", "Kieslarův Lojza" či "Vojkovičtí a přespolní". Rakousovy povídky byly překládány do cizích jazyků, zatímco on jako Bertl Österreicher téměř do konce života prodával v malém krámku v Libni na Primátorské třídě čp. 440 boty a splýval se svým okolím jak řečí, tak životním stylem. Mnozí z jeho zákazníků a sousedů, tak vůbec netušili, že se v přílohách svých oblíbených novin často smějí právě jeho vtipům a žertovně laděným fejetonům. Tento kdysi široce oblíbený, dnes už ale prakticky neznámý literát zemřel v 73 letech svého života dne 8. srpna 1935 a je pohřben na židovském hřbitově v Ďáblicích.