Ferdinand Kaňkovský

Životopis: Jako 16letý student hrál již s ochotníky a v těch letech ponejprv vystoupil v letním divadle v Kravíně na Vinohradech u společnosti divadelního ředitele Kramuela ve hře Carevič Alexej od V. Hálka v úloze careviče, kterým již tenkrát na sebe upozornil. Pro své ještě mládí však nemohl nastoupiti angažmá, které mu ředitel Kramuel ihned nabídl, ježto musel ještě dostudovati. Když mu bylo 17 a půl roku, nastoupil u venkovské společnosti divadelní Frant. Pokorného meškajícího v tu dobu v Kolíně. Nastoupil tam se svým starším bratrem Karlem. Po 4 letech svého působení na venkově byl angažován jako 22letý mladík ku Prozatímnímu a hned pak Zemskému a Národnímu divadlu v Praze, kdež při otevření tohoto hrál již v prvním představení "Lipany" jednu z důležitých rolí. Nedlouho nato potkala jej neblahá chuchelská aféra, pro kteroiu byl vyšetřován a odsouzen na 5 měsíců ještě s jinými jako politicky provinilý. Odbyv si trest, zůstal nadále členem Národního divadla. Pro jakousi malou pochybnost a rodinné poměry přinutili jej k odchodu z Národního divadla a nastoupil ku divadlu Smíchovskému ředitele Pavla Švandy ze Semčic, kdež ihned byl angažován na obor prvních milovníků. Tento populárně známý ředitel a přítel herců jej též oženil také s herečkou, která jej přežila a doslouřila do posledního okamžiku jeho pilného a strádajícího života a se kteroiu byl činným u všech dalších divadel jako u Pištěkova divadla, Národního divadla v Brně, Městského divadla v Plzni a u mnoha jiných venkovských divadel, kde se těšil velké oblibě celého českého venkova. Z manželství toho povstalo dvou dítek hochů, z nichž starší zemřel v 7 letech. Mladší zaujímal místo v obchodním světě. Na počátku neblahé světové války počala se hlásit zákeřná choroba, která jej přinutila vzdáti se více jak na rok divadelní činnosti a uchýlil se do soukromí. Jakmile však choroba poněkud povolila a stav zdravotní se zlepšil, nastoupil opět dráhu uměleckou a vystoupil u svého bratra Karla Kaňkovského, divadelního ředitele, kdež po někollk roků byl činný a koncem války na přání svého syna Pavla opustil již nadobro venkov a usadil se v Praze, kdež po vystavění a otevření Tylova divadla v Nuslích byl angažován jako herec a režizér činohry tohoto divadla od začátku až do konce za ředitelování Sr. Langra a A. Holana. Po změně správy Tylova divadla byl ještě činný u filmových společností, kdež jej jeho stará choroba znenadání zákeřně opět přepadla a ve hrob sklátila. Životopis byl čerpán z rodinného archivu rodiny Kaňkovských. Doplněk k životopisu. Ferdinand Kaňkovský patřil předním českým vlastencům, kteří za Rakousko-Uherska bojovali za zachování češství v českých zemích. Snažil se o prosazování českého jazyka v českých divadlech. Vzhledem k jeho oblíbenosti u českého národa na něj lidé nezapomněli ani po dlouhých letech a když v roce 1924 byl dne 17. ledna pořádán v Tylově divadle v Praze Nuslích slavnostní večer k jeho 45. výročí herecké činnosti, obdržel mnoho ocenění, blahopřání a osobních darů os mnoha společností, spolků, divadel i kolegů z uměleckých kruhů. K těmto blahopřáním patřilo i ocenění od tehdejšího ministra školství a národní osvěty včetně štědrého finančního daru. Tomuto výročí předcházel článek v tehdejším pražském tisku Národní politika č. 3, ročník XLII, vydání pro Prahu ze dne 3. ledna 1924. Jsou v něm popisovány události z roku 1881 které významně ovlivnily další život Ferdinanda Kaňkovského. Článek má nadpis "Ferdinand Kaňkovský veterán z bitvy v Chuchli". Je zde popisováno, jak v roce 1881 členové rakouského buršáckého spolku Austria pořádali srazy a demonstrace po Praze, ke kterým si zvali stovky buršů až z říše, což celou českou společnost provokovalo a dráždilo. Toto vyvrcholilo 28. června , kdy byl pořádán sraz buršů v Chuchli s vojenskou kapelou. Čeští studenti, mladí umělci a měšťané se potom odpoledne vydali za buršáky do Chuchle. Přidalo se k nim i dělnictvo. Tato početná česká společnost dorazila do chuchelské zahradní restaurace, kde slavili buršáci již od rána. Češi pod vedením Ferdinanda Kaňkovského, Jana Veselého a Stanislava Zungela začali zpívat národní písně, které dirigoval svojí hůlkou Ferdinand Kaňkovský. Přestože na demonstraci dohlíželo 18 četníků, přiletěl z českých řad půllitr mezi buršáky a z toho povstala velká mela, ve které dostali buršáci velmi na frak a celí vyděšení se rozprchli a utíkali na Zbraslav a někteří až k Radotínu. Tento incident byl propírán v několika novinách jako "Bitva v Chuchli". Když se císař František dozvěděl, že byla v Chuchli Austria spráskána, nařídil exemplární potrestání viníků. V pražských ulicích byli zatýkáni lidé, vodili je do vyšetřovací vazby, kde nakonec uvízl i 23letý Ferdinand Kaňkovský. V soudním řízení, které se konalo od 15. do 17. září byl Ferdinand Kaňkovský odsouzen na 5 měsíců vězení, Jan Veselý dostal 3 měsíce, Stanislav Zungel byl obžaloby zproštěn. Kromě toho byli z vysoké školy vyloučeni 4 čeští studenti z pražské univerzity, 3 měli pozastavené studium na 4 semestry a 4 dostali důtku. Na místodržitelství byl poslán do důchodu místodržitel Weber a do Prahy poslán generál baron Arnošt Kraus. Ferdinand Kaňkovský byl po odpykání trestu po určité době pod různými záminkami propuštěn z Národního divadla, což silně ovlivnilo jeho další životní dráhu.Jako vzpomínka na tyto události byla v Praze pod patronací starosty města Prahy a starosty české obce sokolské umístěna pamětní deska na rohu ulice Bartolomějské a Perštýna.