Vojtěch Vyšín

Osobnost Vojtěcha Vyšína je spojena s existencí Kinoskupiny – 5. oddělení MNO v předválečném Československu. Filmová sekce při MNO měla za úkol natáčet dokumentární a instruktážní filmy pro československou brannou moc a posilovat důležitosti branné povinnosti u občanů v nově vzniklém státu. První filmy natáčené MNO měly dokumentární obsah a přinášely reportážní formou informaci o závodech zabývající se zbrojní výrobou (Škodovy závody, Vítkovické železárny – z roku 1923). Mimo to však vznikaly i dokumentární filmy, které měly čistě dokumentární charakter poučného filmu o přírodě (Slovensko – 1922). Velká pozornost byla věnována natáčení filmů o československém válečném letectvu a ve dvou souvislostech – s úspěchy československých vojenských letců v letech 1924-1926 a rozvojem výroby vlastních letadel v Československu (dokumentární film věnovaný vzniku továrny na výrobu. Letadel – Avie Letňany). V letech 1924 a 1925 byly natočeny letecké dny na letišti v Praze – Kbelích. Zde můžeme hledat podněty pro vznik natočení hraného filmu o československých letcích, kteří představují nový typ ,,hrdiny”, který ztělesňuje v sobě morální i technickou dovednost v každé životní zkušenosti. Výsledkem byl film režiséra Vladimíra Studeckého ,,Slavia L-Brox” z roku 1927, na kterém se Vojtěch Vyšín podílel jako kameraman. Legenda prvorepublikové armády se opírala o příběh působení československých legií v Rusku a na Sibiři v letech 1918-1922. V rámci prohlubování tohoto mýtu se stávalo divadlo i filmový jevištěm, kde bylo možno přiblížit osudy jednotlivých hrdinů široké veřejnosti. Vladimír Studený ve spolupráci s generálem Rudolfem Medkem natočil dokumentární film s dvěma hranými postavami, které ztělesnili Rudolf Medek a a.A. Seličev. Za kamerou opět stanul Vojtěch Vyšín a film byl z velké části natáčen na vojenské střelnici v Milovicích, která se ve třicátých letech stala oblíbeným místem natáčení českých hraných filmů s legionářskou tématikou (Třetí rota, Zborov). Spolupráce režiséra a jeho kameramana – Vladimíra Studeckého a Vojtěcha Vyšína se projevila i při vzniku třetího filmu – Horské volání S.O.S. z roku 1929. Zvolení námětu nebylo vůbec náhodné, protože kinoskupina při V. oddělení měla zkušenosti z oblasti dokumentárního filmu (v roce 1923 natočila ,,I. lyžařské závody čs. vojáka na Šumavě” a v roce 1928 ,,Lyžaři v Tatrách”). Jako scenáristé pod filmem jsou uvedeni František Horký, Vojtěch Vyšín a Vladimír Studecký. Film s účastí mnoha herců nevybočil z průměru, jak o tom svědčila recenze z Národního osvobození, která byla nadepsána titulkem: Vojenský lyžařský film z Vysokých Tater. Kariéra mladého důstojníka a kameramana se nečekaně uzavřela v roce 1929. V té době již počal existovat Vojenský technický ústav (VTÚ), který ve třicátých letech pod vedením režiséra kapitána Jeníčka natočil několik významných armádních filmů. Zde také počala dráha takových mistrů české dokumentaristické školy, jakým byl např. Jiří Lehovec… Literatura: Český hraný film. I. 1898-1930. NFA, Praha: 1995. Český hraný film. II.1930-1945. NFA, Praha: 1998. Havelka, Jiří.: Čs. Filmové hospodářství. VI. SPN, Praha: 1965.