Andrej Jeremenko

Andrej Ivanovič Jeremenko, budoucí vojevůdce a maršál Sovětského svazu, se narodil 14.10.1892 v Markivce u Luhansku na východní Ukrajině. V roce 1913 vstoupil do armády carského Ruska. Velmi brzy se projevil jako schopný voják a netrvalo dlouho a byl povýšen do poddůstojnické hodnosti. Za první světové války bojoval v Karpatech na rumunské frontě. Po revolučním převzetí moci bolševiky v roce 1917 byl demobilizován a vrátil se domů. Nová bolševická moc se bránila na různých frontách a potřebovala mladé vojáky s velitelskými schopnostmi. Po demobilizaci Jeremenko založil v rodné vsi partyzánský oddíl proti německým okupantům a vnitřnímu nepříteli. Na konci roku 1918 vstoupil i s partyzánským oddílem do řad Rudé armády. V dané chvíli měl jako velmi málo vojenských kádrů Rudé armády, úplný vojenský výcvik a jednoznačně potřebné velitelské kvality, proto byl jako schopný velitel pověřen vedením rozvědky brigády a současně se stal náčelníkem štábu pluku. Absolvoval vojenská tažení ruské občanské války i sovětsko-polské války. Roku 1923 absolvoval s vynikajícím hodnocením vyšší kurzy velitelů jezdectva a v roce 1935 úspěšně ukončil studia na Vojenské akademii M. V. Frunzeho. Do roku 1938 byl velitelem 14. jízdní divize. Jako velitel na čele 14. jízdní divize prokázal mimořádné schopnosti v roce 1939 při obsazování západního Běloruska a o rok později i Litvy. Byl jmenován velitelem 1. armády koncem roku 1940 a převelen na Dálný východ. Krátce po vypuknutí Velké vlastenecké války po napadení SSSR německými fašistickými vojsky byl z rozhodnutí Stalina jmenován velitelem vojsk Západního okruhu. V srpnu 1941 byl povýšen na generálplukovníka a byl mu svěřen Brjanský front. Sovětské vrchní velení postupně začalo přecházet do fáze přípravy protiofenzívy koncem roku 1941 a Jeremenko byl jako jeden z nejschopnějších velitelů jmenován velitelem 4. úderné armády. Při zimní protiofenzívě u Moskvy byl velmi těžce raněn a až po více jak půl roce se mohl po úplném vyléčení vrátit do služby. Jihovýchodní front, který mu byl svěřen, měl úkol bránit přístupy ke Stalingradu. Z tohoto důvodu byl přejmenván na Stalingradský front. Jeremenko se jako jeho velitel účastnil protiútoku, kterým došlo ke spojení Jihovýchodní frontu s Jihozápadním frontem a tím uzavření německé 6. armády polního maršála Pauluse v obklíčení. Vojáci jeho frontu v těžkých bojích a za krajně nelidských povětrnostních podmínek odráželi útoky skupiny armád generála Mansteina, který měl rozkaz vrchního velení Wermachtu vyprostit německá vojska ze sovětského obklíčení. V srpnu 1943 se účastnil na Smolenské útočné operaci a byl povýšen na armádního generála. Velel vojskům přímořské armády při osvobozování Krymu v roce 1944. V říjnu 1944 velel 2. pobaltskému frontu při osvobozování Litvy a na počátku roku 1945 velel přípravám a později i bojům v Karpatech a při Ostravsko-opavské i Pražské operaci. Jako velitel se i v poválečných podmínkách uplatnil při zajištění obrany Sovětského svazu a byl i západními vojenskými historiky vysoce hodnocen jeho přínos k poražení německých vojsk. Mezi řadovými vojáky i jemu podřízenými veliteli měl vysokou autoritu a oblíbenost: Velmi často se objevoval v předních liniích bojů a projevoval i značnou osobní statečnost. V roce 1955 byl povýšen do hodnosti maršála Sovětského svazu a byl členem skupiny generálních inspektorů Ministerstva obrany SSSR. V mnoha městech, která byla osvobozen jeho vojsky je možno vidět ulice nesoucí jeho jméno. Maršál Jeremenko se v mnoha krátkometrážních filmech natočených frontovými kameramany, objevuje s usměvavou tváří a nevypadá ani jako ostrý velitelský typ. Dostal se také do střihových snímků nejrůznějších světových kinematografií. V hrané podobě se objevuje ve velkofilmu režiséra Jurije Ozerova Stalingrad /1989/, kde jej ztvárňuje ruský herec Valerij Cvetkov. Erkul