Jarmila Horáková

Představitelka české herecké avantgardní generace 20. let 20. století, Jarmila Horáková, se narodila 7. března 1904 v Praze. Herectví se u nadané dívky rozvíjelo již od dětství díky přirozenému talentu. Jako velmi mladičká již hrála role veskrze charakterní v divadle v Řevnicích. Již tehdy se projevovala jako mimořádná osobnost, která i přes útlé mládí své role nehrála, ona jimi žila. Bylo proto zcela přirozené, že nadaná Jarmila začala roku 1922 studovat na konzervatoři v Praze. STUDIUM KONZERVATOŘE Na konzervatoři navštěvovala Jarmila Horáková dramatické oddělení pod vedením profesora Jaroslava Hurta (1877 – 1959), člena Národního divadla. Prošla také výukou u slavné herečky Marie Laudové (1869 – 1931). Zejména však díky velmi tolerantnímu přístupu k nespoutanosti Jarmilina talentu profesorem Hurtem, měla mladá dívka možnost plně rozvíjet svou přirozenost. J. Hurt se jí nesnažil vnutit jiný herecký styl, který by mohl v nadané dívce potlačit do pozadí její charakteristický projev, naopak jej podporoval, přidával dobré rady, čímž měl nepochybně velké zásluhy na divadelní cestě Jarmily Horákové po ukončení konzervatoře v roce 1926. Ještě před samotným ukončením studií opět díky laskavosti a podpoře profesora Hurta si Jarmila Horáková mohla zahrát v biblickém dramatu JUDITA od Christiana Friedricha Hebbela (1813 – 1863). Do postavy vložila maximum svého hereckého umu a přirozeného talentu a opět prokázala, že své role nehraje, ale je do nich naprosto a zcela ponořena. DIVADELNÍ PŮSOBENÍ Již v době studií působila Jarmila Horáková na českých avantgardních scénách nového směru 20. let. Vystupovala např. se Scénou adeptů, kde sklízela velké úspěchy, aniž by tušila, že jen o pár let později budou herečtí kolegové organizovat vystoupení na její počest, avšak již bez její osobní účasti...Avšak nepředbíhejme. O talentovanou herečku projevilo zájem Národní divadlo, na jehož scéně ztvárnila výrazné postavy klasických dramatických děl. Převtělila se např. do Stázy ve Šrámkově dramatu LÉTO, byla taktéž Ibsenovou Hildou ve STAVITELI SOLNESSOVI. FILMOVÁ PRÁCE Před filmovou kamerou se Jarmila Horáková objevila pod režijním vedením Karla Antona (1898 – 1979) v adaptaci románu Viléma Mrštíka (1863 – 1912) POHÁDKA MÁJE z roku 1926. Ústřední mileneckou dvojici Helenky a Ríši ztvárnili mladí herci Anita Janová (1907 – 1975) a Petr Dolan, jímž nebyl ve skutečnosti nikdo jiný nežli Jiří Voskovec (1905 – 1981), který se zde ukrýval za uměleckým pseudonymem. Jarmile Horákové byla svěřena role Gusty, Helenčiny mladší sestry. Na rozdíl od divadelní práce její filmový debut nebyl kritikou přijat příliš příznivě. Kdoví. Možná kdyby již tehdy věděli divadelní kritici, že mladé herečce již nebude dána příležitost pracovat na svém filmovém hereckém projevu, o to více složitějším, neboť šlo o dobu němého filmu, kdy gesta a procítěnost byly hlavními hereckými aspekty, třeba by k ní byli tolerantnější a vlídnější. Událostí příštích však zejména u mladého a energií nabitého děvčete nemohl nikdo tušit. Náročnost a složitost role Gusty velmi dobře specifikuje Luboš Bartošek v knize NÁŠ FILM na str. 160 – 161, dejme mu tedy prostor: „Role zahrnovala celou škálu citových i fyzických proměn od okamžiků, kdy Gusta jako mladičká dívka volně pobíhala nebo na koni projížděla lukami a lesy, přes tíživé chvíle její lásky k mladému učiteli, rozchod s rodiči, nedobrovolné, ale brzy vítané vyhnanství do Vídně, radovánky v Prátru, bouřlivou noc lásky s mladým důstojníkem až k tragickému zklamání a ulici jako poslednímu útočišti mladých žen s podobným osudem...to vše kladlo na mladou herečku nesmírné nároky.“ Jak je tedy z těchto řádek patrno, měla Jarmila Horáková ve svém filmovém projevu opravdu určité rezervy, ale dnes tato skutečnost se již nejeví nikterak podstatnou. Lítost však přepadne každého milovníka hereckých legend při pohledu na známou fotografii z POHÁDKY MÁJE, na níž se Jarmila v roli Gusty tiskne ke koňské hlavě. Na tváři herečky je patrný šťastný úsměv, dýchá z ní roztouženost mládí. Vyvstává otázka, zda již tehdy mladá dívka tušila, jak málo času jí ještě zbývá... Jarmila byla posléze obsazena do role sirotka Florišky ve filmu PANÍ KATYNKA Z VAJEČNÉHO TRHU (1927), který byl adaptací románu Popelky Biliánové (1862 – 1941). Jelikož však premiéra filmu byla posunuta až na do roku 1929, nebylo již Jarmile Horákové souzeno se jí zúčastnit. SMUTNÝ OSUD V průběhu roku 1927 dochází u Jarmily Horákové ke zdravotním problémům. Mladá dívka, plná života, prototyp moderní sportující ženy, onemocní nádorem na mozku, k němuž se zřejmě přidaly metastázy do celého těla. Zákeřná diagnóza, která bohužel často „vítězí“ i nad moderní medicínou 21. století, natož tehdy před sto lety. Jaké asi byly pocity křehké dívky, když byla nucena si plně uvědomit, že její odchod z tohoto světa je nevyhnutelný? Jak dokumentuje dobový nekrolog z 24. ledna roku 1928, statečně přijímala svůj nevyhnutelný osud a projevila přání ohledně vlastního pohřbu, jaký ho chtěla mít. Poté navždy odešla v pátek 20. ledna 1928. O několik týdnů později, v neděli 12. února 1928, se v divadelní síni Legie malých konala smuteční slavnost pod záštitou hereckých kolegů ze Scény adeptů. Byla uctěna památka nadějné herečky, zazněly písně i básnické skladby plné obdivu a úcty ke ztracenému mladému životu Jarmily Horákové. Dojemnou řeč pronesl i její bývalý pedagog Jaroslav Hurt. Jarmila Horáková odešla v nedožitých 24 letech. Přesto se nesmazatelně zapsala do dějin českého divadelnictví a i přes dobové kritiky též do historie filmové. Její tragický osud nepřestává dojímat. Je třeba ještě zmínit jednu souvislost. V době natáčení POHÁDKY MÁJE spadla Jarmila z koně. Nepodložené teorie hovoří o tomto pádu jako o příčině pozdější smrti. S největší pravděpodobností neměl tento pád na závažné onemocnění vliv, nicméně to dnes již nelze přesně prokázat a o ohledem na památku mladičké herečky snad ani není dobré po mnoha letech o tom spekulovat. LITERÁRNÍ ODKAZ HEREČKY V letech 1940 a poté ještě v roce 1948 vyšla publikace s názvem DENÍK JARMILY HORÁKOVÉ. Iniciátorem vydání knihy dávající nahlédnout do nitra avantgardní umělkyně byl její přítel, režisér a divadelní teoretik Jiří Frejka. Také jeho osud měl tragický podtext. V roce 1952 spáchal ve 48 letech sebevraždu. ROZHLASOVÁ HRA Do postavy Jarmily Horákové se „převtělila“ vynikající česká herečka Zlata Adamovská v roce 1990. Spolu s kolegy Taťánou Fischerovou (role: Milada Čálková), Ivankou Devátou (role: Isabela Horáková), Janou Štěpánkovou (role: MUDr. Charvátová), Lucií Vorlovou (role: Anna Volková), Viktorem Preissem (role: muž), Hanou Kofránkovou (role: žena) a Ivo Niederlem (role: divadelní král) natočili rozhlasovou hru s názvem POSLEDNÍ ROLE, jejímž autorem byl PhDr. Jiří Horák (1940 – 2004), český spisovatel, scénárista a dramaturg. Divadelní hra byla uvedena na stanici Vltava v roce 1991. Zpracováno s využitím těchto zdrojů: VODÁK, Jindřich: Tváře českých herců, nakladatelství Orbis, Praha, 1967, 1. vyd. BARTOŠEK, Luboš: Náš film, nakl. Mladá fronta, Praha, 1985, 1. vyd. Článek POSLEDNÍ ROLE, dostupný z: http://mluveny.panacek.com/rozhlasove-hry/6550-posledni-role-1990.html Článek JIŘÍ FREJKA, dostupný z: http://www.cojeco.cz/index.php?id_desc=27854&s_lang=2&detail=1&title=Frejka Autor: Petra Cejpková