Alan Rickman

Alan Rickman je po rodičích irsko-velšského původu. Vystudoval design na Chelsea School of Art a tři roky pracoval s návrhářskou skupinou, než se rozhodl stát se hercem. Jako šestadvacetiletý začal studovat herectví na Royal Academy of Dramatic Art (RADA) v Londýně a poté se připojil k souboru Birmingham Repertory Theatre Company. Krátce pak působil v londýnském divadle National Theatre, než se stal členem Royal Shakespeare Company (1985-87), v jejíž inscenaci hry Christophera Hamptona podle Laclosova románu v dopisech Nebezpečné známosti zaujal rolí záletného vikomta Valmonta. V téže úloze amorálního svůdce a manipulátora lidských citů hostoval také na Broadwayi, kde byl za svůj výkon nominován na cenu Tony 1987. Hrál i v dalších divadelních inscenacích, např. v Čechovově Rackovi a Shakespearových hrách Troilus a Cressida a Hamlet. Do širšího diváckého povědomí vstoupil jako odporný i komický lotr Obadiah Slope v TV seriálu Barchesterská kronika. Před film. kamerou se prosadil hned svou první rolí Hanse Grubera, sebejistého šéfa teroristického komanda, které je při svém přepadení přepychového mrakodrapu zneškodněno jediným neohroženým policistou (Bruce Willis), v akčním thrilleru Smrtonosná past (r. J. McTiernan). Podobnými rysy přitažlivého ničemy se vyznačuje také šerif z Nottinghamu, za jehož ztvárnění v historické legendě Král zbojníků Robin Hood (r. K. Reynolds) získal cenu BAFTA 1991. Již dříve získal za své role ve snímcích Rozum a cit a Michael Collins nominace na cenu BAFTA.Za skvěle zvládnuté role ve filmech Opravdově, šíleně, hluboce, Zavři mé oči a Robin Hood: Král zlodějů byl jmenován Evening Standard Film hercem roku. Za roli ve filmu Mesmer byl na festivalu v Montrealu jmenován Nejlepším hercem. Ve zcela odlišné poloze se předvedl v psychologickém dramatu Zavři mé oči (r. S. Poliakoff), v němž ztělesnil finančníka Sinclaira Bryanta, který pomůže své manželce (Saskia Reevesová) vymanit se z incestního sourozeneckého vztahu. Účinkoval také v TV, např. jako host v epizodě Murder, Obliquely (Láska si nevybírá - ČTV; r. Alfonso Cuaron) z kriminálního seriálu Fallen Angels (Padlí andělé) a v seriálech Revolutionary Witness (Revoluční svědek) a Spirit of Man (Lidský duch). Za titulní roli ruského šarlatána a samozvaného mnicha Grigorije Rasputina v životopisném TV snímku z produkce HBO Rasputin obdržel Zlatý glóbus 1996, cenu Emmy 1996 a SAG Awards v kategorii Nejlepší herec v hlavní roli. V Londýně inscenoval 1995 divadelní hru Zimní host, jejíž film. verzí s Emmou Thompsonovou debutoval i jako film. režisér. Na filmovém festivalu v Benátkách se tento film dostal do oficiálního výběru a získal na něm tři ceny, o něco později byl oceněn na Chicago Film Festival jako nejlepší film. V roce 1991 se A. R. opět připomněl na divadle v Londýně a Edinburghu, kde účinkoval ve hře Toma Stopparda Tango. V říjnu 1998 se představil po boku Helen Mirrenové jako Antonius na jevišti londýnského Royal National Theatre v Shakespearově tragédii Antonius a Kleopatra. Od 1977 je jeho životní partnerkou politička Rima Hortonová. Rickman nedávno hrál na prknech West Endu v oceňované produkci s názvem Private Lives, který vzešel z pera Noela Cowarda. Poté Rickman za výkon v těchto hrách získal ceny od Variety Club a Theatre Goers Awards v kategorii Nejlepší herec a byl nominován na ceny Olivier a Evening Standard Awards. Než se hra přestěhovala z Albery Theatre na Broadway, byla stále vyprodaná a Rickman byl nominován na cenu Tony Award v kategorii Nejlepší herec. Poté se vrátil do Londýna, aby pod vedením režiséra Richarda Curtise natočil Lásku nebeskou a pro televizní kanál HBO film Something the Lord Made. Alan Rickman se do podvědomí mnoha diváků dostal především díky roli profesora Severuse Snapea, kterého ztvárnil ve všech dílech o Harrym Potterovi. Nejprve v roce 2001 ve snímku Harry Potter a kámen mudrců (r. Chris Columbus), následující rok v Harrym Potterovi a tajemné komnatě (r. Chris Columbus), roku 2004 v Harrym Potterovi a vězni z Azkabanu (r. Alfonso Cuarón) a následně v Harrym Potterovi a ohnivém poháru (r. Mike Newell, 2005).