Anna Štrosová

Anna Stárková, později provdaná Štrosová, pocházela z Mladé Boleslavi a od mládí projevovala umělecké sklony. Herecké vzdělání získala soukromým studiem u Otto Minaříka a Klementiny Rektorové a v necelých dvaceti letech zahájila vlastní uměleckou dráhu v okrajových pražských divadlech, na počátku války působila v divadelní společnosti Jana Macháčka. V roce 1941 získala Anna Stárková angažmá v Divadle U Nováků, kde působila až do konce války. Tehdy se provdala za herce a režiséra Vladimíra Štrose (1902-1977) a spolu s ním prošla po roce 1945 řadou angažmá na oblastních scénách. Jejich štace po mimopražských divadlech začala v Opavě (1945-1946), několik sezón pak působili v severních Čechách (Nový Bor, Most, Varnsdorf), načas zakotvili také v Horáckém divadle v Jihlavě. Poslední stálé angažmá měla Anna Štrosová spolu s manželem ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti (1958-1964), následně své jevištní aktivity ukončila. Anna Štrosová nebyla jen osobností činoherního žánru, prosadila se také jako zpěvačka a ve svých angažmá byla sólistkou operety. Anna Štrosová vstoupila i na filmové plátno, poprvé hrála po válce ve filmu ROZINA SEBRANEC (1945), kde ještě pod dívčím jménem Stárková vytvořila nevelkou postavu tulačky. Následující léta mimopražských angažmá ji vyřadily z okruhu herců, o které byl zájem, a k filmu se (stejně jako manžel) vrátila až po dlouhých letech, již jako důchodkyně. S manželem vytvořila zákaznický pár ve filmu OSUD JMÉNEM KAMILA (1974), všimnout si ji můžeme mezi svatebčany ve dvou známých komediích HODÍME SE K SOBĚ, MILÁČKU? (1974) a ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU (1976). Větší herecký prostor dostala jako sportovně založená paní Věra ve filmu KONEČNĚ SI ROZUMÍME (1976). Nevelké kreace pak odehrála v dalších filmech, naposledy se mihla jako žena ve frontě v komedii BLÁZNI, VODNÍCI A PODVODNÍCI (1980). Anna Štrosová zemřela v Praze 27. května 1999 ve věku nedožitých osmdesáti let.