Václav Mrázek

Sériový vrah Václav Mrázek přišel na svět jako jedno z 12 dětí do velmi chudé rodiny ve Svinařově u Kladna, kde čtyři jeho sourozenci zemřeli v dětství. V nejnuznějším období bydleli Mrázkovi dokonce v odstaveném vagoně a starší sourozenci - Václav, který dokončil pouze pátou třídu obecné školy, a Karel se s vědomím rodičů dopouštěli drobných krádeží jídla a šatstva. Přesto, že první podmínku za opakované zlodějiny "vyfasoval" Václav již ve svých 16 letech, považovali jej lidé ze sousedství za pracovitého, i když podivínského mladíka. Mrázek paradoxně velmi toužil po vojenské nebo policejní uniformě, ale jednou z hlavních překážek byla jeho příliš malá postava. Nicméně do styku se zákonem "naostro" se dostal o pár let později, kdy byl odsouzen na 18 měsíců. Po odpykání trestu to vypadalo, že se snad poučil a dokonce se po válce v r. 1946 přihlásil jako dobrovolník humanitárního konvoje do Bulharska a Rumunska. Tato mise však skončila fiaskem, když vojáci i doprovod humanitární pomoc rozkradli nebo zpeněžili a během cesty stříleli na vše živé, co spatřili. Zřejmě v tomto období se u Mrázka projevila skrytá agresivita i různé úchylky a deviace. Přesto měl pár běžných známostí a dokonce i několik nemanželských dětí, ale později ho bývalé partnerky vylíčily jako slabocha a lakomce, který však neholdoval alkoholu, cigaretám ani karbanu. Počátkem 50. let pracoval Mrázek v Chomutovských válcovnách trub, svou pracovitostí to dotáhl až na pozici mistra a žil s družkou M. Kargerovou. Jedinou jeho zálibou bylo sledování fotbalových a hokejových zápasů a také výlety na kole v okolí Chomutova, na kterých často potkával osamělé, mladé ženy. Právě Mrázkova toulka přírodou se v srpnu 1951 stala osudnou teprve 15leté Haně Chloubové, která u obce Drahonice pásla krávy. Nyní nejen příležitostný zloděj, ale již i vrah utloukl nebohou dívku klackem a posmrtně ji i zneužil. Mrtvou našel večer její otec, ale pátrání nepřineslo žádné výsledky, vyšetřovatelé tuto vraždu později s Mrázkem ani nespojovali. Už o měsíc později si mladý muž, vyzbrojen pistolí, vyhlédl další ženu a v září mezi Jirkovem a Kyjicemi násilně vyhasl život dvaatřicetileté Bronislavy Pajůrkové, kterou taktéž po smrti zhanobil. Nekrofilie mu způsobovala vzrušení i sexuální zážitek, dostal však strach z prozrazení, kdyby náhodný svědek slyšel střelbu. V říjnu téhož roku zaútočil nožem poblíž Kamencového jezera na Annu Sestákovou, kterou však jen zranil a ona si útěkem a křikem zachránila život. O měsíc později, v listopadu si Mrázek u továrny v Chomutově vyhlédl další dívku, Ernu Meinlovou, které zasadil 18! bodných ran do břicha a hrudníku a ona přesto přežila. Vyšetřovatelé dokonce kvůli malé fyzické síle zvažovali, zda se nejedná o ženu. Poté se postrach osamělých žen na půl roku "odmlčel", teprve v červnu 1952 si na taneční zábavě v Hořenci vyhlédl další obět - dvaadvacetiletou Elenu Marmonovou. I ona však měla neuvěřitelné štěstí, když ji dva projektily jen "škrábly" a potřetí se vrahovi pistole zasekla. Tolik štěstí však bohužel neměla 16letá Marie Dvořáková, kterou bezcitný deviant zastřelil a následně zneužil jen pár hodin poté. Nekrofil vyšetřovatelům unikal možná i proto, že o sobě nedal následující dva roky vědět, ovšem v červenci 1954 opět zaútočil - obětí se stala 17letá Jiřina Helmichová, která se osudově zpozdila na domluvenou schůzku. Její chlapec ji už nečekal, bohužel ji chladnokrevně zastřelil i zneužil náhodně projíždějící se Mrázek. Po této vraždě byla zřízena zvláštní operativní skupina vyšetřovatelů (Akce Bronislava), kteří měli jediný úkol - vypátrat vraha. V srpnu 1955 spáchal Mrázek další, dokonce dvojnásobnou vraždu, kdy prý ze vzteku zastřelil mladý pár - nejprve třemi ranami do břicha dvaadvacetiletého Karla Trlifaje a potom jediným výstřelem do zad utíkající 19letou Libuši Dufkovou. Veřejnost se děsila, kriminalisté si zoufali, že přes poměrně přesný popis i autentický typ pistole stále vraha nedostihli. Bylo prověřeno přes 25.000 osob a Mrázek v síti podezřelých stejně neuvízl. Jeho vizáž nenápadného, pracovitého a spořádaného muže zmátla dokonce i dva jeho příbuzné, kteří sloužili u tehdejší Veřejné bezpečnosti. Poslední obětí Mrázkova zběsilého řádění se v listopadu 1956 v rodném Svinařově stala, tentokrát ze zištných, nikoliv sexuálních pohnutek, šestapadesátiletá Alžběta Beranová, manželka jeho kolegy z dolu. Původně šel Mrázek k Beranovým "pouze" krást - žena ho však přistihla a poznala, tak ji umlátil sekerou. Její desetiletou vnučku Jarmilu, která se stala svědkem vraždy sice nezabil, ale zamaskován kapesníkem znásilnil. Třebaže se smyčka důkazů stahovala, povedlo se již dříve Mrázkovi téměř zázrakem, či spíše chybou nepozorného úředníka a bez evidence změnit bydliště i zaměstnání. Podivnou hrou osudu byl však vrah Mrázek odhalen díky drobné krádeži! 17. března 1957 prohledával na šachtě Nejedlý I, kde pracoval jako lázenský, kapsy odložených oděvů a nečekaně ho nachytal horník, který vyfáral kvůli zranění předčasně. Protože se na dole ztrácely věci poměrně často, nedal se uprosit a Veřejnou bezpečnost zavolal. U zlodějíčka byl nalezen holicí strojek, který byl ukraden z domu zavražděné Beranové, a to byl začátek Mrázkova konce. Vyšetřovatelé při domovní prohlídce zjistili, že Mrázkův byt je téměř celý vybaven kradenými věcmi, ve sklepě pak našli pistoli - důkaz nezpochybnitelný. V průběhu vyšetřování vyšlo najevo, že tento nenápadný deviant má na svědomí 7 vražd, 4 pokusy o vraždu, 14 znásilnění a desítky drobných zlodějin - celkem byl obviněn ze 127 trestných činů! Václav Mrázek, který údajně netušil, že je u nás stále v platnosti trest smrti, očekával trest odnětí svobody, byl však velmi rychle a bezodkladně odsouzen k trestu absolutnímu a dne 30.12. 1957 v Pankrácké věznici oběšen. Jeho posmrtná maska je vystavena v Policejním muzeu v Praze. Případ tohoto bezcitného a brutálního vraha inspiroval režiséra Petra Schulhoffa (1922-1986) k natočení krimisnímku Vrah skrývá tvář.