Karel Ptáčník

Spisovatel Karel Ptáčník se narodil v Břeclavi roku 1921 do rodiny strojního zámečníka. Od roku 1932 studoval na reálném gymnáziu v místě rodiště a v Hodoníně, kam byla škola přestěhována po záboru pohraničních území v roce 1938. Po maturitě v roce 1940 se rekvalifikoval v ročním kurzu obchodní akademie v Brně a postupně pracoval jako pomocný dělník a telefonista na brněnské železniční dráze a ve Škodových závodech v Adamově. Od roku 1942 byl v totálním nasazení v Německu, protože patřil do skupiny mládeže z ročníku „21“, kterým tato povinnost byla úředně stanovena říšskými orgány Německa. V roce 1944 onemocněl tuberkulózou a léčil se v Brně a ve Velkém Újezdu u Moravských Budějovic. Léčení se protáhlo, takže se již do Německa nevrátil a konce války se dočkal ve vlasti. Od roku 1946 byl důchodním na Městském úřadu v Bruntálu až do roku 1950, kdy byl pověřen funkcí tajemníka Městského národního výboru v Bruntále, kterou vykonával do roku 1952, kdy se stal vedoucím úřadu pro administrativu. Od roku 1956 po mimořádném úspěchu svého románu Ročník jedenadvacet se rozloučil s Bruntálem a přestěhoval se i s rodinou do Prahy, kde pracoval jako redaktor měsíčníku Květen. Po zániku časopisu v roce 1959 přešel do sekretariátu Svazu československých spisovatelů. Prošel několika funkcemi a od roku 1966 se stal jedním z tajemníků svazu. V letech 1969 až 1970 byl místopředsedou, když po rozdělí organizace a na českou a slovenskou část byl zvolen místopředsedou Svazu českých spisovatelů a po jeho zrušení a zákazu publikování, zůstal bez zaměstnání. Od roku 1972 pracoval jako úředník České státní pojišťovny. Od roku 1984 odešel do důchodu. V polovině osmdesátých let byl zákaz publikování zrušen. Během svého života hojně publikoval své příspěvky v časopisech Květen, Literární noviny, Kultura, Plamen , Literární listy aj. Nejvýznamnější částí jeho díla byl román Ročník jedenadvacet, podle kterého byl v koprodukci ČSR a NDR natočen stejnojmenný celovečerní hraný film v roce 1957 režisérem Václavem Gajerem na základě scénáře Oty Hofmana a Waltera Gorrische. Karel Ptáčník zahájil svou literární činnost napsáním rozhlasové hry - Pohádka pro dospělé /1949/. V roce 1968 se vrátil k této literární formě rozhlasovou hrou Trio pro čtyři nástroje. Ptáčníkovy romány působily vždy nejen autenticitou sdělení i jistým polemickým nábojem, který byl nejvíce patrný v románu Město na hranici /1958, 1. díl trilogie, přepracováno 1963/. Jeho romány vycházejí především z generačních postřehů a zkušeností Karla Ptáčníka a jsou i věrným svědectví své doby. Karel Ptáčník po knižním debutu v roce 1954 s románem Ročník jedenadvacet, napsal a vydal prozaické texty: Od Dunaje na dvě strany /1956/, Strach /1961/, Ta maličká, ta je má /1962/, Bibliáda aneb: Příběhy z nejstarších poněkud jinak /1993/, Život, spisovatelé a já /1993 - memoáry/, Úraz a Marie /2001/, a romány: Město na hranici /1. díl trilogie, přep.1963/, Noc odchází ráno /1963, 2. díl trilogie/, Šestapadesátý /1967, 3. díl trilogie/, Chlapák /1969/, Dům uprostřed města /1984/, Naše parta /1986, román pro mládež/, Fasáda /1987/. Je autorem rozhlasových i divadelních her: Pohádka pro dospělé /1949/, Román a já /1961, i prem./, Provokace /1967, i prem./, Trio pro čtyři nástroje /1968/. Karel Ptáčník zemřel v Praze roku 2002 ve věku nedožitých 81 let. Erkul