Vlasta Průchová

Dnes již trochu pozapomenutá Vlasta Průchová si jistě zaslouží, aby se o ní říkalo, že je první dámou českého jazzu. Narodila se v roce 1926 v Ružomberku na Slovensku. Patří společně s manželem Janem Hammerem (geniální jazzman, kardiolog) k průkopníkům českého jazzu. Vlasta poznala svého pozdějšího muže Jana v roce 1941, šest let spolu chodili a v roce 1947 jim zvonily svatební zvony. Rok po té se jim narodil syn Jan. V den jeho narození táta promoval a stal se MUDr. Jan Hammer starší pracoval v Thomayerově nemocnici, staral se o rodinu a miloval jazz. V roce 1965 je navštívil v jejich bytě popůlnoční host, přišel po představení v Semaforu - sám velký Louis Armstrong. Otec ze syna vychoval muže, z kterého vyrostl mimořádně talentovaný hudebník. Dříve než zůstal v USA, napsal hudbu k filmu Šíleně smutná princezna. S rodiči, když byl otec pozván jako průkopník augioplastiky do USA na stáž na celý rok, přišel rok 1968. Syn Jan získal roční stipendium na Berklee Scholl of Music v Bostonu a po poradě se rodiče vrátili domů sami. Deset let se neviděli, Jan v USA udělal v hudbě díru do světa. Rodina byla státní mocí perzekuovaná, přišlo omezování vystupování, zákaz nahrávat desky ve studiu. V padesátých letech se zasloužila Vlasta Průchová o vznik rozhlasové soutěže Hledáme písničku pro všední den a trochu si odskočila k českým populárním písničkám. Jejími hity se staly písně Docela všední, obyčejný den; Blues pro malého chlapce a na CD zpívá vedle tehdy málo známého Karla Gotta duet Až nám bude dvakrát tolik. Lidem se to líbilo, když to hrají v rádiu, tak je svátek, duety zpívala i se svým mužem. Vypomáhala mladým začínajícím hudebníkům, vystupovala s Milanem Chladilem, s Evou Pilarovou. Rok 1989 přinesl demokracii ale MUDr. Jan Hammer umírá. Dcera Andrea byla rovněž talentovaná, ale trpěla emigrací svého bratra, byly pro ni všechny dveře uzavřené. Vdala se, narodili se jí dva synové, onemocněla a o všechny se stačila postarat matka a babička Vlasta Průchová. Vlasta vystupuje s mladými hudebníky v klubech, rozdává mezi lidmi radost, do nahrávacího studia se vrací až v roce 1992, při tom má těžký osud, přibývají nemoce, během 60 let dlouhé pěvecké kariéry jí byly vydány jenom 3 LP. V roce 2003 jí prezident republiky Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy II. stupně. V roce 2006 zemřela.