Laurent Terzieff

Herec Laurent Terzieff na přelomu 50. a 60. let úspěšně zaútočil na pozici přední hvězdy francouzského filmu, ale protože prioritou jeho umělecké prezentace bylo divadlo, jeho mezinárodní filmová sláva odezněla již koncem šedesátých let. Narodil se v Toulouse do rodiny ruských emigrantů jako Alex Didier Laurent Tchemerzine, jeho otec byl sochařem. Již ve školním věku se Laurent Terzieff zajímal o poezii a jako dítě začal obdivovat divadlo, kterému zcela propadl. Již v sedmnácti letech debutoval na jevišti ve hře Všichni proti všem, která se hrála na scéně Théâtre de Babylon. V průběhu padesátých let se pak Laurent Terzieff pod vedením významných režisérů vypracoval v přední osobnost mladé generace francouzského divadla. Před kamerou stál poprvé v televizi v roce 1957 a hned jeho první výstup zaujal slavného režiséra Marcela Carné, který pak Terzieffovi nabídl jednu z hlavních rolí ve svém filmu PODVODNÍCI (Les tricheurs, 1958), jenž byl realistickou sondou do života současné mládeže a předznamenával francouzskou novou vlnu. Pro postavu bohémského rebela Alaina původně režisér počítal s Alainem Delonem, nakonec ale oslovil Terzieffa a právě jeho výkon patřil k největším kladům filmu. Především mladí diváci se s Terzieffovou postavou ztotožnili a vzhledem k mimořádnému komerčnímu úspěchu (film jen ve Francii vidělo zhruba pět miliónů diváků) bylo jasné, že do světa francouzské kinematografie vstoupil nový idol. Laurent Terzieff chtěl hrát především divadlo, ale filmoví tvůrci museli reagovat na zvýšenou poptávku a na přelomu 50. a 60. let jej obsadili do hlavních rolí řady filmů různých žánrů. Terzieff se po boku Alaina Delona a Jean-Paula Belmonda stal jednou z nadějí mladé generace francouzského filmu. Do několika svých filmů jej obsadil významný režisér Claude Autant-Lara, z jejich spolupráce vyniká kriminální drama NEZABIJEŠ (Tu ne tueras point, 1963). Mezitím točil také v Itálii, kde zaujal především ve válečném dramatu KÁPO (Kapo, 1961). Žánr dramat s tématikou druhé světové války se ostatně v Terzieffově filmografii objevuje vícekrát. Mezitím spolu s dalšími francouzskými herci hrál ve filmu DIVOKÁ NOC (La notte brava, 1959) slavného režiséra Maura Bologniniho, tento film však ve srovnání s jinými Terzieffovými výstupy před kamerou neměl ve Francii takový úspěch. Většina ostatních snímků s Terzieffovou účastí ale zaznamenala značný divácký ohlas, což lze doložit překročením magické miliónové hranice návštěvnosti v kinech. V roce 1961 se Terzieff seznámil s herečkou Pascale de Boysson (1932-2002), která se stala jeho partnerkou na jevišti i v životě. Spolu založili vlastní divadelní společnost a Terzieff se od té doby často věnoval divadelní režii, nejvíce na jevištích malých soukromých divadel (například Théâtre de Lutece). Pro francouzská jeviště objevil řadu dosud málo známých dramatiků, zvláště si oblíbil angloamerické autory. Stále byl vytížený i jako filmový herec, éra hlavních rolí však skončila zhruba v polovině 60. let. Na vedlejší kolej musel ustoupit například ve spolupráci se slavnými komiky Bourvilem nebo Fernandelem. S Fernandelem natočil zajímavý film OTEC A DCERA (Le voyage du pere, 1966), kde ztvárnil postavu učitele (film byl díky Fernandelovi s odstupem několika let uveden i v československých kinech). Z dalších filmů Laurenta Terzieffa připomeňme slavnou MLÉČNOU DRÁHU (La voie lactée, 1969) nebo Pasoliniho MÉDEU (Medea, 1969). Terzieffova práce pro film v průběhu sedmdesátých let je prakticky bez významu, o to více se jako herec a režisér realizoval v divadle. Stejně jako většina francouzských herců neměl stálé angažmá a v průběhu let tak vystřídal řadu pařížských scén. Obnovená spolupráce s filmaři se datuje až do poloviny osmdesátých let a například v roce 1985 natočil tři filmy, s J. L. Godardem například DETEKTIV (Détective, 1985), častěji účinkoval také v televizi. Z jeho další spolupráce s filmem připomeňme přepis Zolova románu GERMINAL (1993). Laurent Terzieff proslul mimo jiné svými názory k veřejnému dění, veřejně prezentoval své levicové politické smýšlení a jako pacifista se vyjadřoval kriticky k válečným konfliktům s francouzskou účastí. Za svou práci na divadle byl celkem třikrát oceněn Molierovou divadelní cenou (naposledy v roce 2010 za svou kreaci v Sofoklově dramatu Philoctetes), jednu Molierovu cenu obdržel jako režisér (v roce 1993 za režii hry Another Time od Ronalda Harwooda). Kromě toho již v roce 1962 získal Cenu kritiky pro mladé umělce, z dalších trofejí uveďme Velkou cenu ministerstva kultury (1987) a italskou Pirandellovu cenu za Shakespearova Jindřicha IV. (1989) Laurent Terzieff získal i vysoká státní vyznamenání, Řád za zásluhy a Řád umění a literatury udělovaný ministerstvem kultury. Až do posledních dnů života byl Laurent Terzieff aktivní, na divadle hrál v již zmíněném antickém dramatu Philoctetes, pracoval i pro film a točil v televizi. Náhlé zdravotní problémy a plicní komplikace jej ale na jaře 2010 donutily přerušit všechny aktivity a zemřel 2. července 2010 v jedné z pařížských nemocnic.