Miriam Cooper

Miriam Cooperová se narodila Julianu Cooperovi a Margaret Stewartové v Baltimoru v Marylandu v roce 1891. Rodina byla římskokatolická a Cooperovi byli poměrně zámožní. Po narození pěti dětí během pěti let (jedno z nich zemřelo v dětství) Julian Cooper opustil svou rodinu a uprchl do Evropy. Margaret Cooperová vychovala Miriam a její sourozence Nelsona, Gordona a Lenore s finanční pomocí své tchyně. Po smrti babičky Cooperové žila rodina v naprosté chudobě a byla nucena se přestěhovat z Washington Heights do Malé Itálie. Jeden čas byla Miriam umístěna do sirotčince, když její matka byla příliš nemocná. Miriam dostala vzdělání v klášterní škole St. Walburga's Academy a na umělecké škole Coopers Union Art School. Než se dostala do rodícího se filmového průmyslu, byla modelkou pro umělce Harrisona Fishera a Charlese Dana Gibsona. Její první filmová role byla jako komparzistka ve filmu D.W. Griffith's A Blot on the Scutcheon (1912). Poté odcestovala na Floridu, kde hrála malé role v téměř třiceti filmech pro studio Kalem. Většina filmů byla dramata a příběhy z občanské války a Miriam dělala všechny své kaskadérské kousky, včetně jízdy na koni, běhání po střechách vlaků a plavání na koni v řece, aby ji v roce 1913 vyhodili, když žádala o zvýšení platu. V roce 1914 se znovu objevila na plátně. Ztvárnila hlavní role ve Zrození národa (1915) a Intolerance (1916). Zamilovala se do jednoho z asistentů režie, Raoula Walshe. Miriam a Walsh věděli, že režisérovi Griffithovi by se nelíbila myšlenka jejich svatby, a proto se tajně vzali v indiánské rezervaci Hopi v Arizoně v roce 1916. Walsh nakonec přestoupila k Fox Films, Miriam ho následovala a jejich manželství se stalo veřejným. Miriam po svatbě ztratila zájem o svou filmovou kariéru, ale Walsh, nyní již režisér, ji obsadil do řady svých filmů. Miriam chtěla být manželkou a matkou, ale páru se nedařilo mít děti, a tak adoptovali dva chlapce. Nakonec Miriam přišla na Walshovu nevěru a v roce 1925 se s ním rozvedla. Nikdy se znovu neprovdala. Svůj poslední film natočila v roce 1923. Už ji unavoval Hollywood a filmový průmysl, a jakmile skončila, už se do Hollywoodu nikdy nevrátila. Našetřené peníze stačily k tomu, aby si mohla velmi dobře žít. Stala se golfovým nadšencem. V 60. letech ji překvapilo, že ji znovuobjevili filmoví historici a novináři, ale těšila se jejich pozornosti. Svou autobiografii Dark Lady of the Silents dokončila v roce 1973, než v roce 1976 zemřela na mrtvici.