Ivan Zwach

Ivan Zwach se narodil 12. června 1952 v Rýmařově. Základní devítiletou školu ve Staré Vsi u Rýmařova ukončil v roce 1967. Dále následoval jeden rok v zemědělském učilišti v Rýmařově. Odtud přestoupil na Střední zemědělskou technickou školu v Bruntále, kde maturoval v roce 1972. Od dětství jej zajímala hlavně příroda, v čemž jej velmi podporovala celá rodina, hlavně jeho matka Otýlie Zwachová. Od roku 1974 do dubna 1977 pracoval jako zootechnik na státním statku v Rýmařově, na farmách Janovice a Jamartice. Od května 1977 do roku 1981 byl zaměstnán jako pracovník ochrany přírody v Okresním vlastivědném muzeu v Bruntále. V této době napsal publikaci „Praktická herpetologie“, která však nikdy nevyšla. V listopadu 1981 se oženil s Ludmilou Burdovou (1960), s níž má 3 děti: Lukáš (1982), Markéta (1984), Vítězslav (1987). Od prosince 1981 pracoval do jara 1986 jako vedoucí Stanice mladých přírodovědců při ODPM v Bruntále. V roce 1984 byl přijat do Zoologické společnosti ČSAV, a její herpetologické sekce (dnes je to Herpetologická společnost Praha). V roce 1986 založil v bruntálském muzeu zoologické oddělení, kam se vrátil po třech letech, tentokrát do funkce muzejního zoologa se zaměřením na obojživelníky a plazy, kterou zastával do jara 1991. V roce 1986 napsal publikaci Naši obojživelníci a plazi ve fotografii, která vyšla v SZN v roce 1990. V roce 1987 napsal metodiku mapování obojživelníků a plazů pro SM kraj. V roce 1991 založil svou vlastní malou firmu, která fungovala jako biologicko-ekologické poradenství. V roce 1999 založil se svými syny Lukášem a Vítězslavem firmu zaměřenou na biologické poradenství a služby: BIOKONSULTING, s.r.o., se sídlem v Prostějově, Wolkerova 25. Autor se zaměřuje výhradně na nedestruktivní metody studia přírody. Zabývá se ekologií, etologií a morfologií obojživelníků a plazů Evropy, převážně České Republiky, Slovenské republiky a Mediteránu. Velkou část jeho činnosti představuje také popularizace vědeckých poznatků v oboru biologie, ekologie a herpetologie, kdy hlavním obsahem jsou přednášky a výstavy na téma obojživelníků a plazů. Mimo se specializuje na migrace malých a drobných obratlovců (je autorem metodiky: Metodika studia, vyhledávání a ochrany tahových cest), vodní režim v krajině, praktickou krajinnou ekologii a s tím související revitalizace přírodního prostředí. Na základě studia migrací a nároků obojživelníků a plazů vypracoval celý systém biotechnických opatření pro stavbu dálnice D47 od Lipníku nad Bečvou po hranice s Polskem ve formě studií, které se staly podkladem pro udělení ministerské výjimky pro tuto stavbu i pro ochranářská opatření, dále vypracoval systém ochrany přírody pro optimalizace tratě mezi Prahou a Plzní (je autorem dalších metodik vztahujících se k ochraně přírody: Metodika odborných manipulací s obojživelníky a plazy; dále Metodiku odborných biologicko-ekologických dozorů; a také Biotechnická opatření v krajině a pro krajinu). V roce 1994 vypracoval metodu výroby přesných kopií obojživelníků a plazů, které pak slouží jako učební pomůcky a muzejní exponáty. Za tento objev a činnost dostal ochranářskou cenu od ČSOP, sdružení IRIS Prostějov. V roce 2010 dokončil podrobný klíč na určování snůšek našich obojživelníků, který na jaře 2012 vyjde tiskem. Je propagátorem nedestruktivních metod studia přírody, což je i příčinou jeho mnohaletých sporů s některými kolegy. Také formuloval jako první konstruktivní postupy v ochraně přírody, jejichž hlavní myšlenkou je, že zabráníme-li udělat investorům či realizačním firmám udělat chybu, a v jejím důsledku pak i poškodit přírodu či její obyvatele, je to pro přírodu mnohem užitečnější, než přihlížet lhostejně k chybným postupům a pak složitě odstraňovat jejich důsledky. Jeho heslem je: „Chceš z přírody něco? Dej jí něco!“. Sám o sobě říká: „Jsem zaměstnancem Přírody, ale platí mne ti, kteří do ní zasahují“.