Michael Kleofas Ogiński

Polský politik a hudební skladatel, kníže Michael Kleofas Ogiński přišel na svět 7. října 1765 v Guzowě u Sochaczewa (poblíž Varšavy). Jeho otec Andrius Ignatius Ogiński pocházel ze starobylé a význačné litevské šlechtické rodiny a předkové jeho matky Pauliny Szembek byli bohatí magnáti polsko-rakouského původu. Malý Michael Kleofas byl v duchu rodinné tradice odmala připravován na politickou dráhu a dostalo se mu proto vytříbeného vzdělání. Mladík vynikal zvláště ve výuce cizích jazyků a prokazoval i velké hudební nadání. Svoji kariéru započal jako poradce krále Stanisława Poniatowského a roku1790 byl poslán do Haagu jako diplomatický zástupce Polska v Nizozemsku. Později působil jako diplomat také v Konstantinopoli a Paříži a roku 1793 byl nominován na vysokou funkci pokladníka celé Litvy. Jako polský vlastenec se aktivně účastnil Kościuszkova povstání (1794) a po jeho potlačení emigroval do Francie, kde doufal v Napoleonovu pomoc a podporu pro své plány k obnově polského království. Právě Napoleonovi věnoval i svoji jedinou operu "Zélis i Valcour czyli Napoleon w Egipcie", která se však nikdy nedočkala svého uvedení. K naplnění jeho snů však nikdy nedošlo, a zklamaný Ogiński se proto roku 1810 vrátil do vlasti. Po svém strýci zdědil velkou usedlost na litevském Zalesie, kde jej Andrzej Jerzy Czartoryski představil ruskému carovi Alexandru I. Z Michaela Kleofase se posléze stal ruský senátor, ale ani v této pozici se mu nepodařilo přesvědčit cara k obnově polského státu. Jeho první manželkou se stala Izabela Lasocka, s níž měl dva syny. Roku 1802 se s ní ale rozvedl kvůli italské zpěvačce Marii de Neri. Z tohoto manželství se narodilo několik dalších potomků, z nichž se jako nejvýznamnější jeví dcera Amélie (1805-1858), společenská a vlastenecká aktivistka, všestranně nadaná i jako skladatelka, básnířka a malířka. Vášní Michaela Kleofase Ogińského byla už od mládí hudba - sám se věnoval komponování především romantických polonéz, valčíků a menuetů, z nichž nejznámější je hlavně jeho polonéza z roku 1815 "Pożegnanie Ojczyzny" (Rozloučení s vlastí), proslulá pod názvem "Ogińského polonéza", kterou však některé prameny připisují spíše jeho strýci, Michalu Kazimierzu Ogińskiému. Nejistota panuje i ve dříve často propagovaném Ogińského autorství melodie k polské státní hymně. Tuto myšlenku kdysi nadnesl jeden z jeho potomků, podle soudobých historiků se však nejspíše nezakládá na pravdě. Většinu svého života strávil Ogiński převážně na cestách a zahraničních diplomatických misích. Od roku 1822 se natrvalo usadil v Itálii, kde jej také 15. října 1833 zastihla smrt. Je pohřben pod honosným pomníkem z bílého mramoru ve florentské Bazilice svatého kříže, po boku takových osobností, jakými jsou např. Dante, Galileo Galilei či Antonio Rossini. Současné Polsko uctívá od roku 2008 památku tohoto velkého vlastnence pořádáním každoročního hudebního festivalu v lázeňském městě Iwonicz Zdrój. Je organizován pod záštitou krakovské Hudební akademie a zní na něm jak historické Ogińského melodie, tak i díla současných polských umělců.